Svaz průmyslu a dopravy ČR si letos připomíná sto let své existence. Po celou tuto dobu hrál na průmyslové mapě Československa a následně České republiky významnou roli průmysl v Moravskoslezském kraji.

Pevné základy získal průmysl v Moravskoslezském kraji už v dobách monarchie. Ostrava měla s Vídní železniční spojení ještě v době, kdy Pražané museli pro přesun do hlavního města císařství využívat dostavník. To souviselo zejména s tím, že oblast kolem Ostravy zajišťovala monarchii uhlí a ocel.

Klíčovým podnikem bylo Vítkovické horní a důlní těžířstvo. Kolos, který již v 19. století v mnoha ohledech předběhl svou dobu, například v otázkách péče o zaměstnance a jejich rodiny.

Po roce 1918 se obchodní vedení VHHT přesunulo z Vídně do Vítkovic. Společnost tehdy vlastnila železárny ve Vítkovicích, kamenouhelné doly v ostravsko-karvinském revíru, koksovnu Terezii, koksovnu Karolínu, briketárnu Karolínu a elektrárny Karolína v Doubravě a záložní elektrárenský provoz na dole Anselm. Koncernu od roku 1924 patřily také železárny ve Fryštátě. Firmě aktivně působila i mimo region. Vlastnila rudné doly na Slovensku a ve Švédsku a velkostatek v Rožňavě.

Dva tisíce dělníků zaměstnávaly doly rodiny Wilczeků. Tento rod, který na Ostravsku působil od 12. století, se však roku 1945 dočkal naplnění hrozeb Petra Bezruče, nebo neznámého básníka, jehož verše Bezruč vydával za své: „Hlubokých páni vy dolů, přijde den, zúčtujem spolu!“ a doly jim byly znárodněny. Na Karvinsku sehrála klíčovou roli při rozvíjení těžby rodina Larischů, která o majetek přišla rovněž v roce 1945.

Paralelně s Ostravsko – karvinským revírem se rozvíjely další regionální firmy, které dnes patří mezi průmyslové ikony. V rámci Báňské a hutní společnosti (původně vídeňské, následně přenesené do Brna a do Prahy) docházelo k dynamickému rozvoji Třineckých železáren. Ty se staly největším podnikem v československé části Těšínska, zaměstnávaly téměř šest tisíc lidí a patřily mezi nejmodernější a nejlépe vybavené železářské podniky ve střední Evropě.

Po druhé světové válce, kdy se železárny jmenovaly Berg- und Hüttenwerksgesellschaft Karwin-Trzynietz, byla na Báňskou a hutní společnost uvalena národní správa a následně byla znárodněna pod názvem Báňská a hutní společnost, národní podnik. V roce 1958 železárny dosáhly trojnásobku největší předválečné produkce a byly největším výrobcem železa, oceli a válcovaného zboží v Československu. Objem produkce vyvrcholil v 80. letech 20. století. V této době byly do provozu zaváděny i moderní hutní technologie, například byla vybudována kyslíková konvertorová ocelárna s následným blokovým a později i sochorovým kontinuálním odléváním.

Po roce 1948, kdy doly již byly konsolidovány v OKD a Vítkovice fungovaly jako hutnicko-strojní kombinát, vznikla ještě jedna těžká váha místního průmyslu, Nová huť v Ostravě – Kunčicích. Její výstavba však nebyla zásluhou vládnoucí komunistické garnitury. Plány na výstavbu huti existovaly již za války, kdy Ostrava hrála důležitou roli v dodávkách pro německou válečnou mašinérii a Vítkovice obklopené městskou zástavbou neposkytovaly žádný prostor pro územní expanzi.

Jednostranný rozvoj ostravského těžkého průmyslu v době komunistické vlády postavil po roce 1989 Moravskoslezský kraj do nezáviděníhodné role. Kraj, který republiku dlouhé roky živil, se najednou ocitl na periferii zájmu. Představitelé státu a kraje nebyli schopni přijmout a uskutečnit plán rekultivace průmyslem a těžbou zasažených území, lepšího napojení regionu na dálniční síť, včetně stavby severní dálnice z Prahy a obchvatů velkých měst. Při lákání investorů nedokázali zohlednit skutečnost, že se jedná o univerzitní region. Ostravské letiště prohrálo v konkurenci nedalekých Katowic souboj o postavení regionálního leteckého uzlu.

Dnes někdejší ocelové srdce republiky začíná znovu bít naplno. Investoři jako Brose nebo Varroc navazují na zdejší tradici výroby pro automobilový průmysl, přinášejí sem špičkové know-how a vytvářejí vývojové týmy. Tieto a OKIN svými technologiemi poskytují podporu širokému okruhu firem v celém světě.

Velkou roli postupně přebírá Moravskoslezské inovační centrum, z nějž se stává silná platforma pro nové progresivní firmy z oborů, jako jsou informační technologie, robotika, vývoj protéz či dronů. Navíc hraje důležitou roli i v psychologii kraje, kde jsou lidé stále zvyklí hledat práci ve velkých firmách tak, jako to dělaly generace jejich předků. MSIC hraje významnou roli v motivaci mladých k podnikání. I díky inovačnímu centru se Moravskoslezký kraj pomalu vrací do pozice lídra, který mu historicky patří.