O negativním dopadu pandemie do hospodaření dopravců, o PKS ČD na rok 2022, která je v současné ekonomické situaci tohoto podniku asi maximem možného, či o blížícím se termínu VIII. sjezdu OSŽ jsme mluvili v rozhovoru s předsedou OSŽ Mgr. Martinem Malým, který vyšel 20. 12. 2021 v Obzoru číslo 25.

Přestože do konce letošního roku zbývá ještě několik dní, jak jej hodnotíte? Zejména s ohledem na probíhající epidemii koronaviru. Není určitě žádným tajemstvím, že epidemie zasáhla i do chodu OSŽ, například nejbližší zasedání Ústředí OSŽ (15. 12. 2021) bude distanční formou prostřednictvím MS Teams…
Pokud se týká vývoje epidemie koronaviru, musím se přiznat, že mne dost překvapila síla letošní podzimní vlny epidemie, jelikož jsem se domníval, že po odeznění letošní jarní vlny máme už to nejhorší za sebou a že už se podobně vysoká čísla nakažených a zejména vysoký počet lidí v nemocnicích nebudou opakovat. Epidemie však zcela zjevně ještě neřekla své poslední slovo. Jiná záležitost však je, jakým způsobem nám nejen samotná epidemie, ale zejména různá ochranná opatření proti jejímu šíření komplikují život. A zde je myslím vidět zřetelný posun k lepšímu, neboť současná ochranná opatření už zdaleka nemají tak drtivý dopad do každodenního života, jako tomu bylo při minulých vlnách. Školy, kultura i restaurace tentokrát už nejsou zavřené, ale „pouze“ musí dodržovat určitá omezení a režimová opatření. Na věci jako testování, požívání respirátorů nebo nutnost konání řady jednání formou videokonferencí, jsme si už zvykli, a i když je to samozřejmě nepříjemné a obtěžující, dá se to zvládnout. Asi jedinou a po mém soudu dost zbytečnou obětí omezujících opatření, se staly vánoční trhy, jelikož argumenty pro nutnost jejich zrušení mi opravdu přijdou dost nepřesvědčivé. V každém případě však díky víceméně normálnímu chodu většiny hospodářství se i poměry v dopravě po odeznění jarní vlny zákazů a uzavírek naštěstí postupně začínají alespoň blížit předcovidovým poměrům. Nicméně, stále pouze blížit, takže negativní dopad do hospodaření dopravců tu samozřejmě stále je a o nějakém vyrovnání loňských ztrát nemůže být už vůbec řeč. Navíc jsou zde nově další silně negativní vlivy, a to zejména prudký nárůst cen energií a téměř všech základních komodit a dováženého zboží. To vše se samozřejmě promítá i do peněženek našich členů, neboť naši zaměstnavatelé v dopravě při nižších tržbách a zvyšování cen téměř všech vstupů opravdu jen stěží mohou zvyšovat mzdy našich členů tempem, které by uspokojovalo naše představy a dokázalo předbíhat inflaci. Takže celkově letošní rok nic moc, ze všech sil se snažíme vyrovnávat s přicházejícími problémy, a přitom stále vyhlížíme postupný návrat normálních poměrů. Protože připustit si myšlenku, že se budeme s pandemiemi tohoto rozsahu už nyní utkávat každoročně a ceny energií a základních komodit budou běžně skákat v řádu desítek procent ročně, nám zatím pořád ještě přijde trochu předčasné a příliš pesimistické.

Když tak sledujete vládní opatření omezující lidské počínání, nezneklidňuje vás to s ohledem na blížící se březnový, již jednou posunutý, sjezd?
V této záležitosti je, myslím, ve vedení OSŽ jasno. Konání sjezdu prezenční formou za společné účasti všech delegátů je samozřejmě jednoznačně nejlepší forma, to je bez diskusí. Nebude-li však z důvodu aktuálních hygienických opatření toto možné uskutečnit, určitě dokážeme najít nějaké kompromisní řešení. Například by bylo možné delegáty sjezdu rozmístit po skupinách do více oddělených prostor s tím, že vzájemná komunikace mezi nimi by probíhala s využitím audiovizuálního přenosu mezi sály. Ale v tomto nechci předbíhat, neboť zatím jsme se konkrétním řešení nedomlouvali. Jsem však přesvědčen, že nějaký způsob odpovídající aktuálně platným opatřením určitě vymyslíme a rozhodně neuvažujeme o nějakém dalším posouvání termínu sjezdu.

Jak se letos OSŽ dařilo hájit zájmy členů, jak v tripartitě, tak i na úrovni jednotlivých podniků? Teď asi nejvíce oscilovala situace v Českých drahách…
Pokud se týká Tripartity, tak celkový dojem z jednání hodnotím jednoznačně pozitivně. Končící vláda se celkem snažila sociálním partnerům naslouchat a řada kroků byla z mého pohledu výrazně ve prospěch zaměstnanců, ať už se jedná o zvyšování minimální mzdy, kompenzační program MPSV Antivirus nebo o zrušení tzv. superhrubé mzdy, kdy toto snížení daní přineslo zaměstnancům s příjmem okolo průměrné mzdy, kde se nachází také většina našich členů, nadinflační nárůst čistých příjmů i v době výrazných ekonomických potíží většiny zaměstnavatelů. Co bych však určitě hodnotil kriticky, tak z mého pohledu především pomalý postup Ministerstva dopravy ČR při přípravě kompenzací pro osobní železniční dopravce postižené propadem tržeb v době lockdownu, a dále potom nedotažení záležitosti prodeje pozemků pod kolejemi, které tak zatím stále nelogicky zůstávají ve vlastnictví ČD. Přitom právě prodej těchto pozemků mohl významně pomoci stabilizaci epidemií covidu silně narušeného hospodaření ČD. Jinak hodnocení výsledků vyjednávání na úrovni jednotlivých podniků je, myslím, spíše otázkou na vedení podnikových výborů, nicméně určitě s vámi souhlasím, že nejobtížnější situaci při vyjednávání o podmínkách pro zaměstnance mají v současné době kolegové z PV OSŽ při ČD, neboť na ČD má epidemie koronaviru v rámci skupiny zaměstnavatelů, kde OSŽ působí, z celé řady důvodů asi nejhorší dopady. Proto si také myslím, že výsledek vyjednávání o PKS ČD na rok 2022 je v současné ekonomické situaci tohoto podniku asi maximem možného a naši odboroví vyjednavači si rozhodně zaslouží uznání a poděkování.

Na Plzeňsku se připravuje koncept krajského zaměstnaneckého jízdného. Na rozdíl od Jihomoravského kraje by se zde měly jízdní výhody vztahovat nejen na zaměstnance osobních dopravců (včetně autobusových), ale také na zaměstnance Správy železnic. „Myslím si, že to není zase tak špatná zpráva, možná to naznačuje jednu z cest možného budoucího systémového řešení jízdních výhod v regionální dopravě,“ uvedl jste 24. 11. 2021 na jednání Ústředí OSŽ s tím, že otázkou je, jak se k problematice jízdních výhod postaví nová vláda a ministerstvo dopravy. Jak se to posunulo?
Příprava projektu zaměstnaneckých jízdních výhod v Plzeňském kraji finišuje a myšlenka doplnění klasických režijek ČD o zaměstnanecké jízdné pro pracovníky všech společností podílejících se na zajištění krajem objednávané dopravy, je po mém soudu určitě zajímavá minimálně ze dvou důvodů. Za prvé pro uživatele takových zaměstnaneckých jízdních výhod řeší problém roztříštěnosti regionální dopravy mezi různé vlakové i autobusové dopravce, a za druhé zřejmě naznačuje, že pohledy odborů a objednatelů závazkové veřejné dopravy na potřebnost nějaké formy režijního jízdného pro zaměstnance pracující v sektoru dopravy se možná začínají přibližovat. Vím, že mnoho železničářů vidí jako ideální řešení možnost navázání zaměstnaneckých jízdních výhod na SJT One Ticket (Jednotný státní tarif ministerstva dopravy). Nicméně, i když pomineme skutečnost, že dosavadní vláda tomuto řešení nebyla zrovna dvakrát nakloněna a náhled budoucí vlády na tuto problematiku zatím neznáme, je třeba také vzít v úvahu, že SJT One Ticket zatím stále platí pouze pro vlaky. A jelikož většina zaměstnanců v dopravě a jejich rodinných příslušníků využívá režijky především k pravidelným jízdám do zaměstnání a do škol, určitě by pro ně možnost využívat za zvýhodněných podmínek nejen vlakovou, ale i autobusovou dopravu ve svém kraji, byla přínosem. Ne každý železničář přece bydlí poblíž vlakového nádraží.

Co vy a Vánoce? Snažíte se dodržovat nějaké zvyky?
Vánoční svátky v naší rodině vždy představovaly období největší pohody. Jako malé dítě mne vánoční atmosféra, podtržená barevnými vánočními ozdobami na stromečku, vůní jehličí a všemožných vánočních dobrot a televizními pohádkami úplně okouzlovala. A tento sentiment na dětské štěstí v naší rodině zůstal dodnes, a proto také kapr, cukroví, stromeček, foukané skleněné vánoční ozdoby a vzájemné návštěvy příbuzných jsou pro mne neodmyslitelnou náplní tohoto svátečního vánočního času.

Blíží se závěr roku, co byste našim čtenářům a členům OSŽ popřál?
Především bych chtěl velice poděkovat všem, kteří přes všechny potíže a často s maximálním vypětím zvládají svoji práci v těchto mimořádných podmínkách a současně bych chtěl všem alespoň na konci letošního obtížného roku popřát trochu klidu na odpočinek a příjemné prožití vánočních svátků v kruhu nejbližších. Do příštího roku potom hlavně pevné zdraví, dobré rodinné zázemí, přátelské prostředí v zaměstnání a schopnost čerpat sílu a potěšení i z drobných úspěchů všedních dnů. No a samozřejmě také konec protivné epidemie, která už téměř dva roky zarputile zkouší naši odolnost.