V Česku třídíme rádi a dobře, v některých oblastech ale mají obyvatelé, firmy i stát ještě rezervy. Kde se zlepšit a jaká k tomu vede cesta? Jakými způsoby dosáhnout cíle EU recyklovat do roku 2035 celkem 65 % veškerého komunálního odpadu? Nejen na to odpovídá Jaroslav Tymich, prezident Asociace českého papírenského průmyslu a místopředseda Pracovní skupiny Oběhové hospodářství SP ČR.

Co by měl stát v oblasti recyklace zlepšit, aby pomohl většímu rozvoji cirkulární ekonomiky?
Oblast cirkulární ekonomiky (dále jen CE) je dost rozsáhlá a v podstatě se týká celého průmyslu. Odpady a recyklace jsou jednou z velmi důležitých částí cirkulární ekonomiky, ale ne jedinou. V něčem jsme jako ČR úspěšnější, například ve třídění druhotných surovin, elektro atd. a částečně i v jejich recyklaci (platí např. pro papír, sklo, šrot), ale v něčem méně, např. v celkové recyklaci komunálních odpadů. A právě recyklace je jednou z klíčových oblastí CE, kdy jsme často odkázáni na export vytříděných odpadů, protože nemáme dostatečné vlastní recyklační kapacity. V recyklačním podnikání má ČR dobrý potenciál, chybí ale větší osvěta a vytváření motivačních podmínek státem tak, jak Svaz průmyslu například nedávno upozornil ve své tiskové zprávě.

Jak by Svazem zmiňovaná vyšší osvěta měla vypadat?
Na osvětě se musí podílet kromě státu všechny relevantní organizace – profesní svazy, veřejné a dobrovolné spolky, školy atd.. Např. Svaz doporučuje větší zapojení státu do prezentačních seminářů, konferencí, vydávat více odborných článků a více spolupracovat s profesními organizacemi, obcemi a médii. Zkrátka více o tématu, výzvách a možnostech mluvit. Např. v televizi jsou informace o cirkulární ekonomice jen okrajové a často se jen poukazuje na nedostatky. Z pohledu osvěty je Svaz průmyslu a jeho členové připraveni se zapojit mnohem více než nyní.

 V Česku platí od 1. ledna 2021 nový zákon o odpadech. Kvůli nejasné definici podniky ale často neví, v jakém režimu s danou surovinou nakládat. Platí tedy pro odpad jiná pravidla než například pro výrobky v logistice?
Samozřejmě pro odpady platí jiná pravidla než pro nakládání s výrobky. Bohužel jsou ale ta pravidla často zbytečně administrativně náročná a někdy také nejasná. Proto jim mnoho podnikatelů, zejména těch menších, které na to nemají vyčleněné odborníky, nerozumí a neví, co vlastně dělat. Firmy uvádí problém právě ve zmíněné v logistice (více ve stanovisku Svazu). Uvedu příklad týkající se exportu, který, jak jsem zmínil, je pro ČR nezbytný, protože nemáme dostatek vlastních recyklačních kapacit. Odpady, které lze zařadit do zeleného seznamu (např. druhotné suroviny) se mohou exportovat pouze při splnění několika důležitých administrativních úkonů jako je písemný kontrakt se zahraničním partnerem se speciálním obsahem nebo vybavení každé dodávky speciální přílohou, která sama o sobě vyžaduje ještě potvrzení původce, dopravce, exportéra a recyklátora s následnou evidencí. Je třeba mít všechna povolení, vést evidenci atd.

Co podnikům hrozí, pokud se surovinou budou nakládat přesně naopak, než mají? Tedy že si spletou surovinu s odpadem a naopak.
Když povinné osoby budou nakládat s výrobky jako s odpadem, tak způsobí úřadům zmatek, ale k žádné sankci asi nedojde. Samozřejmě i výrobky mají svůj režim, který je nezbytné dodržovat. Když je to naopak, tak hrozí ze zákona o odpadech mnoho sankcí kdy je její výše odvislá podle závažnosti provinění a může jít do miliónů korun.

Evropská unie si stanovila ambiciózní cíl recyklovat do roku 2035 celkem 65 % veškerého komunálního odpadu. Je to podle vás ambiciózní plán nebo naopak snadno splnitelný?
Dle diskusí v rámci členů Svazu průmyslu lze říct, že plán je pro Českou republiku ambiciózní, ale nemůžeme rozhodně říkat, že je nesplnitelný. Ten cíl tady je, musíme tedy jednat tak, abychom jej splnili. Vytvářejme proto vhodné podmínky. Např. v třídění obalových odpadů jsme na nejvyšších příčkách států EU, teď ale ještě vylepšit recyklaci a využít více moderních metod a technologií.

Mohou pomoci i běžní občané? Mohou udělat i něco víc než „jen“ třídit správně odpad?
Nejde jen o občany, ale i manažery, zaměstnance a podnikatele. Jako příklad uvedu prodej výrobků. Když občané budou rozlišovat recyklovatelné a nerecyklovatelné výrobky/obaly a budou kupovat ty správné, tak samozřejmě CE pomohou. Průmysl a podnikatelé pak budou hledat cesty jak být lepší než konkurence. Mimochodem tento přístup je nyní velmi důležitou součástí „zelené dohody“ EK a pracuje se na novelizacích různých legislativ (eko-design, digitální pas výrobků, zákaz výroby některých jednorázových výrobků z plastů a mnoho dalších). Doufáme jen, že to nebude kontraproduktivní a že průmysl neztratí svou dlouhodobou konkurenceschopnost, a proto toto v rámci Svazu průmyslu hlídáme a aktivně spolupracujeme s příslušnými státními orgány, zejména s ministerstvy průmyslu a obchodu a životního prostředí.