Evropská komise svým sdělením KOM (2019) 186 „Účinnější rozhodování v sociální politice: Identifikace oblastí pro posun k hlasování kvalifikovanou většinou“ zahájila diskusi, jak zefektivnit rozhodování na úrovni EU. Sdělení vychází z projevu předsedy Evropské komise Jean-Clauda Junckera o stavu Unie z podzimu 2018 a následného dopisu adresovaného předsedovi Antoniu Tajanimu a kancléři Sebastianu Kurzovi. V části věnované budoucí prosperitě v Evropě navrhuje Junker intenzivnější využívání hlasování kvalifikovanou většinou a volá po komplexním přezkumu všech tzv. překlenovacích ustanovení (passerelle clauses), které současná Smlouva umožňuje. Článek 3 Smlouvy o Evropské Unii (TEU) říká, že cílem Unie je mimo jiné podporovat blaho lidí, směřovat k udržitelnému rozvoji a vysoce konkurenceschopné sociálně-tržní ekonomice, s cílem zajistit plnou zaměstnanost a sociální pokrok, bojovat proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporovat rovnost mezi ženami a muži. V tomto kontextu spočívá úloha Unie v podpoře a komplementaritě sociálních politik členských států. V řadě oblastí sociální politiky, v nichž má Evropská komise pravomoc jednat, se již hlasuje kvalifikovanou většinou, nicméně v řadě oblastí se i nadále vyžaduje jednomyslnost členských států EU a zvláštní legislativní postupy, při nichž nemá EP nemá coby spolurozhodující orgán rovnocennou úlohu jako Rada.

V kontextu měnících se trhů práce a společností, nových příležitostí a výzev generovaných globalizací, digitalizací, zmírňování dopadů klimatických změn, proměn forem práce, migrace a stárnutí populace se sociální otázky dostaly do centra pozornosti evropských občanů. Komise reagovala svým záměrem revidovat a modernizovat sociální acquis. Proces byl odstartován přijetím Evropského pilíře sociální práv (EPSP) v listopadu 2017 v Gotheburgu. Pilíř byl sice prohlášen a uznán za nezávaznou deklaraci, ale pod jeho jménem začala Komise odvíjet řadu převážně legislativních návrhů (slaďování pracovního a soukromého života, transparentní a předvídatelné pracovní podmínky, evropská agentura pro pracovní vztahy), které jakoby předběhly tuto diskusi od rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou. Dobrým příkladem může být právě revize směrnice o písemné formě pracovní smlouvy a pracovního poměru, která prošla testem REFIT (test pro účelnost legislativy) a byla shledána stále plnící svůj záměr. Komise přesto zahájila revizi a zavedla nová práva pracovníků v exklusivních oblastech členských států. Posunula výrazně hranice subsidiarity. Návrhem na jednotnou unijní definici „zaměstnance“ se jí dokonce snažila prolomit.

Zdrženlivěji Komise postupovala v oblasti sociální ochrany, kde ještě necítila vůli členských států k dohodě a přišla jen s formou doporučení pro adekvátní sociální ochranu pro všechny pracovníky ve všech formách kontraktů včetně OSVOĆ. Nicméně Komise hodlá aktivně postupovat v dalších oblastech, jako je zákaz diskriminace nebo oblast sociálního zabezpečení či sociální ochrany. Komise sice slibuje, že se nijak nezmění úkoly jednotlivých aktérů. Rozsah a podmínky výkonu pravomocí EU zůstávají stejné. Nicméně sociální partneři se obávají o své pravomoci a respektování tradice vnitrostátních systémů sociálního dialogu.

V dopise BusinessEurope z prosince 2018 na předsedu Junkera se jasně říká: V klíčových oblastech národní kompetence, jako je sociální ochrana, zaměstnanost a odborné vzdělávání je další pokrok zaručen jen cestou postupující konvergence a větší sociální koheze mezi členskými státy a úlohou Komise je tento proces usnadňovat, například podporou národních reforem.

Vladimíra Drbalová