Státní podpora kvůli vysokým cenám energií by měla být cílenější, a to jak pro průmysl, tak pro lidi. Plošné programy znamenají, že vláda utrácí víc peněz s menším efektem, řekl v rozhovoru pro deník Právo Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. Volá i pro úpravě vyhlášky pro stav nouze v plynárenství. Níže si můžete přečíst celý rozhovor, který vyšel ve středu 17. srpna 2022 v deníku Právo.

Hodně se mluví o pomoci domácnostem v podobě tak zvaného úsporného tarifu. Méně se zmiňuje pomoc firmám. Potřebují ji?

Dopady cen energie ve firmách jsou vážné. Už dubnový průzkum ukázal, že pro dvacet procent z nich má nárůst cen elektřiny a plynu fatální dopad. Tehdy ještě neznaly skokový nárůst, který následoval a teprve přijde. Ten podíl dál roste. Na konci prázdnin bude plyn možná zajištěný, i když nevíme, zda pro všechny podniky. Ale jeho cena je naprosto fatální. Pokud u některých oborů něco neuděláme, nejsou schopny to zvládnout. To je třeba známý příklad pekařů, kde plyn dělá na výrobě chleba desítky procent.

Tím fatálním dopadem myslíte uzavření výroby?

Ano, buď uzavření proto, že nebude plyn, nebo tu pec vypnou dobrovolně, protože to bude ekonomicky neúnosné. Pokud od nich zákazník nekoupí chleba za osmdesát korun, tak co mají dělat? Energeticky náročné jsou i sklárny, keramika, výroba potravin, ale i kovovýroba a další obory. Společně s dalšími zaměstnavateli apelujeme na vládu, aby vysoké ceny energie pomohla řešit. Podařilo se prosadit odpuštění poplatku za podporované zdroje energie (POZE) od října a vyplacení kompenzací nepřímých nákladů. To částečně pomůže firmám pouze s cenami elektřiny. Firmy postižené vysokou cenou plynu na podporu nadále čekají.

Mluví se o dvou miliardách pro energeticky náročné podniky. Které to jsou? Stačí tolik peněz?

Za rok 2021 dostanou firmy například z odvětví ocelářství, chemie a papírenství necelých 800 milionů korun na kompenzaci ceny elektřiny kvůli vysoké ceně emisních povolenek. Ministr průmyslu Josef Síkela (za STAN) deklaroval, že zajistí vyplacení i v příštím roce ve výši dvou miliard. Jedná se o standardní opatření využívané v řadě zemí EU dlouhá léta. Cílem je zachovat konkurenceschopnost vybraných odvětví vůči konkurentům ze třetích zemí, kde tak vysoké emisní poplatky nejsou. Takže toto není nové opatření v reakci na vysoké ceny energie, navíc je to poměrně úzké, pro několik málo oborů. Ale jsme rádi, že vyplacení vláda stvrdila. Pokud se bavíme jen o příštím roce, dvě miliardy by měly stačit. Nicméně program by z našeho pohledu měl pokračovat dál.

Jak firmy reagují na energetickou krizi? Jak se za rostoucích cen a pod hrozbou nedostatku dodávek připravují na další měsíce, roky?

Firmy omezují spotřebu, odkládají se i plánované investice. Naopak ale rostou investice do úspor energie, lokální výroby obnovitelných zdrojů energie. To ovšem souvisí celkově i s trendem ozelenění průmyslu. Například Liberty Ostrava investuje do moderních pecí v ocelárně 8,6 miliardy korun, což je nejvyšší investice za několik posledních desetiletí. Vysoký nárůst cen energie nutí firmy alespoň částečně promítat zvýšené náklady do cen produktů. Výhled do dalších let je naprosto nejistý, záleží na tom, v jaké míře se státu a EU podaří zajistit alternativní dodávky plynu a jak se budou vyvíjet ceny energie obecně.

Je tu dostatečná podpora z vlády?

Říkáme současnému kabinetu, aby vytvořil individualizované programy pro konkrétní postižené segmenty nebo podnikatele. Jednáme o tom s vládou od května, doufali jsme, že do prázdnin to už bude, ale stále čekáme. Vláda opakuje chyby té předchozí, že vypisuje plošné programy. Což do určité míry chápeme, kvitujeme, že snižuje poplatky za POZE. Kabinet se bojí, že specifické programy budou administrativně náročné, či námitek orgánů kontroly hospodářské soutěže. Ale ty detailní programy opravdu potřebujeme. Třeba v Německu a Francii už programy podpory pro průmysl přijali. Řekli si, že některé segmenty na krizi mimořádně vydělávají, jiné mimořádně strádají, těm je třeba pomoci.

Jak jste připomněl, některé obory na krizi vydělávají. Co říkáte úvahám zdanit mimořádné zisky?

Pochopitelně nebudeme volat po tom, aby nás víc zdanili. Musíme ale i jako průmysl přiznat, že tady jsou obrovské disproporce v ziskovosti a některé firmy vydělají výrazně víc, než je obvyklé. To je energetika i firmy v oblasti energetické infrastruktury, jede zbrojní průmysl.

Jakou známkou byste hodnotil dosavadní působení vlády směrem k průmyslu a dopravě?

Žádnou známku dávat nebudu. Ale oceňujeme vládu, jak zareagovala na začátku krize, byla jednotná, udělal se tady kus práce. I díky tomu máme na trhu práce zaměstnaných sto tisíc ukrajinských uprchlíků, to je pozitivní. Vládě vyčítáme, že není schopná hledat zúžené dotační programy pro nejvíce postižené, tím utrácí víc peněz s menším efektem. Dostávají je i ti, kteří je nepotřebují tolik. A to jak u domácností, tak u firem. To se vládě úplně nedaří.

Kde jsou další bolavá místa?

Také vláda říká, že plynu mají zajištěno dost, ale nikde jsme to jako průmysl neviděli na papíře. V případě nouze by platila vyhláška o stavu nouze v plynárenství. Ta potřebuje upravit, aby vnímala složitost technologií. Nejsme je schopni vypnout přes noc, jinak škoda bude násobná. Zákon pokrývá jenom kritickou infrastrukturu, ta je velmi úzká. Vládě se během dvou let během covidu nepovedlo dodefinovat související segmenty nezbytné pro chod společnosti. Tam by měly patřit například ocelárny, které mají nebezpečné provozy, ty je třeba energeticky zajistit. Nebo obalový průmysl, bez kterého nezajistíte dodávky značného množství potravin. Je to nedotažené, nikdo to s námi neprojednal.

Základní sazba ČNB je na sedmi procentech. Mají z toho firmy těžkou hlavu?

Nedávné rozhodnutí ČNB ponechat stabilitu úrokových sazeb vnímáme z pohledu firem pozitivně. Z hlediska byznysu jsou náklady na financování největší průšvih pro malé české firmy, které nedosáhnou na eurové úvěry. Pokud soutěží na globálních trzích, tak jsou cenou peněz obrovsky znevýhodněné. Jinak dnes to motivuje firmy využívat euro v platebních a finančních vztazích, které dříve nebyly.

Co firmy a téměř osmnáctiprocentní inflace, jak se s ní potýkají?

Myslím, že v ČR ji nezvládáme úplně dobře. Na západ od nás vidíme trend, že firmy omezují projekty. U nás spíš ještě víc nakupují s obavou, že to pak bude dražší. Tím pomáháme tu spirálu roztáčet. Můj osobní názor, jak vidím ceny našich dodavatelů, je, že využívají situace k narovnání historických cen nebo i posílení marží. Dokud budeme ochotni akceptovat výrazně vyšší ceny, tak inflaci jen pomáháme.

Poukazujete za svaz i na to, že ČR pořád ještě nemá přijatý kurzarbeit. To je opatření na udržení zaměstnanosti, zjednodušeně, pracovníkům se zkrátí mzda a část doplatí stát. Vláda minule s návrhem narazila v Bruselu, přitom v Německu s tím problém nemají…

Od začátku jsme kritizovali, že základní filozofie není dobrá. My jsme kurzarbeit udělali tak, že pro každou krizi ho vláda spustí a nastaví specifická kritéria. Zatímco v Německu je kurzarbeit spuštěný stále, a kdo naplní podmínky, tak na něj dosáhne. Díky tomu to není v rozporu s hospodářskou soutěží. Evropská komise (EK) nám řekla správně, že to máme špatně nastavené, a pokud se budou podmínky definovat až v nařízení vlády, tak chce každé schvalovat. Nyní jsme navrhli vládě, aby s EK předjednala situaci, že pokud bude vypnutý plyn a některé provozy budou musí zavřít, bude pro ně platit kurzarbeit. Aby se pak neztrácel čas.

Žádá teď více lidí vyšší mzdy kvůli rostoucím nákladům domácnosti? Jak letos firmy přidávají – a budou?

Podle pravidelného šetření svazu s ČNB firmy očekávají, že budou letos zvyšovat mzdy přibližně o 4,8 procenta. Byť vysoké inflační a mzdové tlaky mohou výsledné hodnoty tlačit výše, bude to velmi různorodé v jednotlivých sektorech a firmách. I podle toho, jak na podniky dopadají negativní faktory spojené se situací na Ukrajině či cenami energie. Tempo růstu mezd však letos bezpochyby nedosáhne na očekávanou míru inflace. Firmy si plošné přidávání v její výši prostě dovolit nemohou. Třeba u nás ve firmě odbory začaly vyjednávat už přes léto. Napětí cítíme, jsou podniky, které místo zvyšování mezd dávají různé příspěvky, bonusy navíc. Zas tu bude disproporce, když v některých segmentech mají firmy horentní zisky, budou přidávat nějakým tempem, a vedle toho jejich zákazník bude úplně na hraně a nebude moci přidávat ani třetinu toho.

Svaz spolu s odbory volá po mimořádné tripartitě. Co bude tématem?

Jsou body, kde se s odbory shodneme, například chceme vědět, jak to bude s energiemi a podpůrnými programy pro nejvíce postižené domácnosti a firmy. Chceme též dotáhnout kurzarbeit a připravit si nějaký vzor, kdyby bylo nejhůř. Pak jsou věci, kde si naproti nepůjdeme, protože odbory určitě budou chtít, aby mzdy rostly na úrovni inflace nebo i víc. Na tom se shodnout nemůžeme, to by ekonomicky ani tomu celému problému neprospělo.

Odbory žádají navýšit veřejné platy, jinak hrozí až stávkou. Téma sociálního smíru přichází v poslední době častěji na přetřes. Podaří se ho udržet?

Sociální smír vidíme i za nás jako svaz a zaměstnavatele jako velice důležité téma. Snažíme se maximálně diskutovat se všemi sociálními partnery. Že se tři strany tripartity většinově na něčem neshodnou, je realita, ale není to důvod sociální dialog omezovat. Myslím, že nepokoje nepřinesou nikomu nic dobrého, ani zaměstnancům. Předpokládám ale, že na podzim politicky motivované sociální nepokoje budou. Odbory už to oznámily. I z toho důvodu, že tu máme kandidaturu nejvyššího zástupce odborů na prezidenta. Těžko se to rozlišuje, trochu to tomu jednání škodí.