Po dlouholetém úspěšném a velmi náročném působení v hornických odborech se Jan Sábel, předseda Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, rozhodl, nekandidovat na post předsedy. „Je na čase po dvaceti letech říci Zdař bůh, děkuji za důvěru a na našem sjezdu, který se bude konat 12. března v Praze, už budou mít delegáti šanci zvolit mého nástupce,“ uvedl Jan Sábel v exkluzivním rozhovoru pro Sondy Revue.
Čím vším jste v odborech prošel?
Čtyři roky jsem byl místopředsedou svazu, 16 let jsem předsedou. Jako funkcionář odborů naplno pracuji už 30 let. Shodou okolností několik dnů po našem sjezdu v březnu oslaví naše centrála, Českomoravská konfederace odborových svazů, 30 let od založení demokratických odborů. Připadá mi to trochu symbolické.
Čím vším jste v odborech prošel?
Čtyři roky jsem byl místopředsedou svazu, 16 let jsem předsedou. Jako funkcionář odborů naplno pracuji už 30 let. Shodou okolností několik dnů po našem sjezdu v březnu oslaví naše centrála, Českomoravská konfederace odborových svazů, 30 let od založení demokratických odborů. Připadá mi to trochu symbolické.
Které dosažené úspěchy byste vyzdvihl?
Za jeden z největších úspěchů považuji, že náš dlouholetý boj za hornické důchody byl úspěšný. V roce 2008 až 2009 jsme „přinutili“ fárat s námi politiky do dolů, aby si na vlastní kůži zkusili, jaké to je. I to byl způsob, jak je přesvědčit, že není možné, aby tuto profesi vykonávali až do 65 let, jak se někteří domnívali. Měli jsme velkou argumentaci o podmínkách horníků v zahraničí, ale to zpočátku nestačilo. Po velmi náročných vyjednáváních se nakonec podařilo dohodnout dřívější odchody do důchodu pro část horníků. V roce 2016 jsme pokračovali v našem záměru a spustili novou kampaň – „Nechceme pro horníky penze in memoriam“.
Za jeden z největších úspěchů považuji, že náš dlouholetý boj za hornické důchody byl úspěšný. V roce 2008 až 2009 jsme „přinutili“ fárat s námi politiky do dolů, aby si na vlastní kůži zkusili, jaké to je. I to byl způsob, jak je přesvědčit, že není možné, aby tuto profesi vykonávali až do 65 let, jak se někteří domnívali. Měli jsme velkou argumentaci o podmínkách horníků v zahraničí, ale to zpočátku nestačilo. Po velmi náročných vyjednáváních se nakonec podařilo dohodnout dřívější odchody do důchodu pro část horníků. V roce 2016 jsme pokračovali v našem záměru a spustili novou kampaň – „Nechceme pro horníky penze in memoriam“.
Pořádali jsme demonstrace a podařilo se zajistit dřívější odchody do penze pro všechny horníky o sedm, respektive o deset let – pokud zároveň využijí možnost předčasného odchodu do důchodu. A důležité je, že v tomto případě nemají krácený důchod, jak je u předčasných odchodů běžné.
Za další úspěch považuji, že se nám podařilo vybudovat svaz, který má transparentní financování a je finančně silný. Členové platí symbolický příspěvek dvanáct korun ročně. První důležitý krok byl učiněn už v roce 2000, kdy jsem vyjednával za sedm odborových svazů včetně našeho v rámci Majetkové a delimitační unie o výměně v podstatě bezcenných akcií za majetek. Dva roky trvalo jednání s akciovou společností GEN, do které byla část společného majetku odborů převedena. Nakonec našich sedm svazů dostalo výměnou za akcie například některé hotely a kulturní domy. Získali jsme rekreační objekty v Luhačovicích a investovali do jejich rekonstrukce, a dnes nám nájmy vynáší miliony. Jiné svazy akcie prodaly a získaly bohužel od 20 do 40 procent skutečné hodnoty majetku.
Velmi podstatná věc byla insolvence podniku OKD, který málem skončil v konkurzu. Role vašeho svazu prý byla důležitá. Ministr za sociální demokracii Jan Mládek chtěl poslat podnik do konkursu, stejně jako někteří další politici. Premiér následující vlády Andrej Babiš na náš nátlak zachránil OKD prostřednictvím státní společnosti Prisko. V opačném případě by přišly o místo tisíce lidí z podniku a další v navazujících profesích.
Za další úspěch považuji, že se nám podařilo vybudovat svaz, který má transparentní financování a je finančně silný. Členové platí symbolický příspěvek dvanáct korun ročně. První důležitý krok byl učiněn už v roce 2000, kdy jsem vyjednával za sedm odborových svazů včetně našeho v rámci Majetkové a delimitační unie o výměně v podstatě bezcenných akcií za majetek. Dva roky trvalo jednání s akciovou společností GEN, do které byla část společného majetku odborů převedena. Nakonec našich sedm svazů dostalo výměnou za akcie například některé hotely a kulturní domy. Získali jsme rekreační objekty v Luhačovicích a investovali do jejich rekonstrukce, a dnes nám nájmy vynáší miliony. Jiné svazy akcie prodaly a získaly bohužel od 20 do 40 procent skutečné hodnoty majetku.
Velmi podstatná věc byla insolvence podniku OKD, který málem skončil v konkurzu. Role vašeho svazu prý byla důležitá. Ministr za sociální demokracii Jan Mládek chtěl poslat podnik do konkursu, stejně jako někteří další politici. Premiér následující vlády Andrej Babiš na náš nátlak zachránil OKD prostřednictvím státní společnosti Prisko. V opačném případě by přišly o místo tisíce lidí z podniku a další v navazujících profesích.
Co ze záměrů svazu zůstalo nenaplněno?
Zatím se nepodařilo prolomit limity pro těžbu hnědého uhlí. Když je ložisko dostupné a je v něm bohaté ložisko uhlí, je nehospodárné těžbu zastavit.
Zatím se nepodařilo prolomit limity pro těžbu hnědého uhlí. Když je ložisko dostupné a je v něm bohaté ložisko uhlí, je nehospodárné těžbu zastavit.
Pod tlakem Evropské komise však dochází k likvidaci uhelného hornictví. Jak hodnotíte vzniklou situaci?
Souhlasím s prohlášením premiéra Andreje Babiše i ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, že nejdříve je nutno vyřešit rozvoj jaderné energetiky a teprve poté lze utlumovat produkci energie z uhlí. Nedojde-li k dohodě o rozvoji jaderné energetiky, nezbývá než produkovat podstatnou část energie z uhlí tak dlouho, až získáme jiné zdroje. Ty však nezískáme snadno. Solární energie je vhodná spíše pro jižní státy. Dříve tolik propagované větrné elektrárny životní prostředí hyzdí a příliš mu neprospívají. Vodní elektrárny by snad přicházely v úvahu, nejsme však v Norsku, kde v každém fjordu padá voda dolů s vysokou energií. U nás by se musely stavět velké přehradní nádrže. A biopaliva představují snad největší šlápnutí vedle. Na úrodné půdě se místo kvalitních potravin pěstují lány dotované řepky, olej z ní se přidává do paliva. Životnímu prostředí se neuleví, čistota ovzduší se nezlepší, spíše naopak. Je to horší než pálit uhlí, a jde pouze o velký kšeft pro někoho.
Souhlasím s prohlášením premiéra Andreje Babiše i ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, že nejdříve je nutno vyřešit rozvoj jaderné energetiky a teprve poté lze utlumovat produkci energie z uhlí. Nedojde-li k dohodě o rozvoji jaderné energetiky, nezbývá než produkovat podstatnou část energie z uhlí tak dlouho, až získáme jiné zdroje. Ty však nezískáme snadno. Solární energie je vhodná spíše pro jižní státy. Dříve tolik propagované větrné elektrárny životní prostředí hyzdí a příliš mu neprospívají. Vodní elektrárny by snad přicházely v úvahu, nejsme však v Norsku, kde v každém fjordu padá voda dolů s vysokou energií. U nás by se musely stavět velké přehradní nádrže. A biopaliva představují snad největší šlápnutí vedle. Na úrodné půdě se místo kvalitních potravin pěstují lány dotované řepky, olej z ní se přidává do paliva. Životnímu prostředí se neuleví, čistota ovzduší se nezlepší, spíše naopak. Je to horší než pálit uhlí, a jde pouze o velký kšeft pro někoho.
Jak se díváte na dosavadní působení evropských odborových centrál při řešení tohoto složitého „zeleného“ problému?
Náš svaz vystoupil z evropské odborové centrály European Mine, Chemical and Energy Workers Federation (EMCEF). Místo aby chránila zaměstnanost lidí v průmyslu, podlézá Evropské komisi s nulovou uhlíkovou tolerancí. Situace je vážná, mohou zaniknout statisíce pracovních míst. Mimo země Evropské unie se o utlumování těžby nemluví. Například v Číně chtějí otevírat velké uhelné doly kvůli výrobě elektřiny. Čína emise zvyšuje, stejně tak USA a Rusko. Jsem pro ochranu životního prostředí, mnoho věcí však není domyšleno a chybí koncepce náhrady pracovních míst rušených v rámci „zelené“ politiky. Evropská komise chybuje, likviduje velkou část průmyslu. I náš stát by v blízké budoucnosti v důsledku toho mohl platit zástupy nezaměstnaných.
Náš svaz vystoupil z evropské odborové centrály European Mine, Chemical and Energy Workers Federation (EMCEF). Místo aby chránila zaměstnanost lidí v průmyslu, podlézá Evropské komisi s nulovou uhlíkovou tolerancí. Situace je vážná, mohou zaniknout statisíce pracovních míst. Mimo země Evropské unie se o utlumování těžby nemluví. Například v Číně chtějí otevírat velké uhelné doly kvůli výrobě elektřiny. Čína emise zvyšuje, stejně tak USA a Rusko. Jsem pro ochranu životního prostředí, mnoho věcí však není domyšleno a chybí koncepce náhrady pracovních míst rušených v rámci „zelené“ politiky. Evropská komise chybuje, likviduje velkou část průmyslu. I náš stát by v blízké budoucnosti v důsledku toho mohl platit zástupy nezaměstnaných.
V čem za této situace spočívá poslání hornických odborů?
Hornictví hned tak ještě neskončí. Ceny uhlí sice klesly, ale jakmile se doly definitivně zavřou, mohou ceny jiných zdrojů výrazně vzrůst. V pozadí vidím silný tlak tzv. ekologických a zejména plynařských lobbistů, kteří se těší na enormní zisky, ale celkový osud ekonomiky EU je jim lhostejný. Poláci nejsou tak hloupí jako my. Jediní v EU si prosadili výjimku. Budou hnědouhelné elektrárny předělávat na černé koksovatelné uhlí a těžbu tohoto uhlí rozšiřovat. Nedávno jsem se zúčastnil oficiálního zavírání šachty dolu Lazy, kde jsem v roce 1967 nastoupil jako učeň a v roce 1970 jako zaměstnanec. Nedalo mi, abych nenavštívil místo, kde jsem kdysi začínal. Přišlo mi smutné, že zatímco Poláci v oblasti Katovic otevírají nové šachty, u nás se zavírají.
Další, co nás likviduje, jsou rostoucí ceny emisních povolenek. Již nyní má velký problém Sokolovská uhelná, brzy je budou mít další společnosti, včetně elektráren a tepláren, které spalují uhlí. Před nedávnem jsem se zúčastnil mezinárodní konference v Maďarsku a stejný problém tíží všechny, kdo těží uhlí – Němce, Maďary, Poláky, Bulhary…
Hornictví hned tak ještě neskončí. Ceny uhlí sice klesly, ale jakmile se doly definitivně zavřou, mohou ceny jiných zdrojů výrazně vzrůst. V pozadí vidím silný tlak tzv. ekologických a zejména plynařských lobbistů, kteří se těší na enormní zisky, ale celkový osud ekonomiky EU je jim lhostejný. Poláci nejsou tak hloupí jako my. Jediní v EU si prosadili výjimku. Budou hnědouhelné elektrárny předělávat na černé koksovatelné uhlí a těžbu tohoto uhlí rozšiřovat. Nedávno jsem se zúčastnil oficiálního zavírání šachty dolu Lazy, kde jsem v roce 1967 nastoupil jako učeň a v roce 1970 jako zaměstnanec. Nedalo mi, abych nenavštívil místo, kde jsem kdysi začínal. Přišlo mi smutné, že zatímco Poláci v oblasti Katovic otevírají nové šachty, u nás se zavírají.
Další, co nás likviduje, jsou rostoucí ceny emisních povolenek. Již nyní má velký problém Sokolovská uhelná, brzy je budou mít další společnosti, včetně elektráren a tepláren, které spalují uhlí. Před nedávnem jsem se zúčastnil mezinárodní konference v Maďarsku a stejný problém tíží všechny, kdo těží uhlí – Němce, Maďary, Poláky, Bulhary…
Kde obecně vidíte dnešní roli odborů?
Odbory v současnosti zabíhají zbytečně do věcí, které jim nepřísluší, a hraničí s názory politických stran. Měly by se především starat o zaměstnance, jejich práci, pracovní podmínky, sociální záležitosti, být apolitické. Upínat se k politickým stranám, třeba levicovým, není podle mých zkušeností prozíravé. I ony jednají pragmaticky, upřednostňují vlastní zájmy. Například s ministrem za sociální demokracii Zdeňkem Škromachem se nepodařilo vyjednat dřívější odchody do důchodu pro horníky. Povedlo se to až za vlády pravicového premiéra Petra Nečase. S politiky všech stran se podle mého názoru má vyjednávat stejně důsledně a hlavně neuzavírat žádné politické „kšefty“. Členů odborů ubývá, v rámci poradenství se často staráme o lidi, kteří v nich nejsou.
Odbory v současnosti zabíhají zbytečně do věcí, které jim nepřísluší, a hraničí s názory politických stran. Měly by se především starat o zaměstnance, jejich práci, pracovní podmínky, sociální záležitosti, být apolitické. Upínat se k politickým stranám, třeba levicovým, není podle mých zkušeností prozíravé. I ony jednají pragmaticky, upřednostňují vlastní zájmy. Například s ministrem za sociální demokracii Zdeňkem Škromachem se nepodařilo vyjednat dřívější odchody do důchodu pro horníky. Povedlo se to až za vlády pravicového premiéra Petra Nečase. S politiky všech stran se podle mého názoru má vyjednávat stejně důsledně a hlavně neuzavírat žádné politické „kšefty“. Členů odborů ubývá, v rámci poradenství se často staráme o lidi, kteří v nich nejsou.
Jaké hlavní výzvy čekají na vašeho nástupce?
Zejména útlum hornictví. Nesložitější situaci lze brzy očekávat na Karvinsku. Dále Sokolovská uhelná by měla postupně zrušit na 1000 pracovních míst. Jednoduché určitě nebude vyjednávání v tzv. uhelné komisi o sociálních opatřeních pro propuštěné zaměstnance. Nesmí polevit tlak na stát, aby mladší uvolnění lidé měli možnost rekvalifikovat se a dále pracovat. Například ve Francii a v Belgii nejdříve vytvořili pracovní možnosti, teprve poté zahájili útlum. Nový předseda se samozřejmě nebude starat pouze o oblast uhlí, ale i o zaměstnance v těžbě plynu, nafty, uranu.
Zejména útlum hornictví. Nesložitější situaci lze brzy očekávat na Karvinsku. Dále Sokolovská uhelná by měla postupně zrušit na 1000 pracovních míst. Jednoduché určitě nebude vyjednávání v tzv. uhelné komisi o sociálních opatřeních pro propuštěné zaměstnance. Nesmí polevit tlak na stát, aby mladší uvolnění lidé měli možnost rekvalifikovat se a dále pracovat. Například ve Francii a v Belgii nejdříve vytvořili pracovní možnosti, teprve poté zahájili útlum. Nový předseda se samozřejmě nebude starat pouze o oblast uhlí, ale i o zaměstnance v těžbě plynu, nafty, uranu.
A vaše budoucí osobní plány?
Chci trávit více času na Valašsku, odkud pocházím, kde mám chalupu, ovocný sad. Bydlet v Praze však zůstanu, a když bude třeba s něčím v odborech pomoci, rád pomohu. S aktivním stálým působením již nepočítám.
Děkuji všem, kteří našemu svazu i mně osobně pomáhali v práci. Samozřejmě poděkování směřuje v nemalé míře k ČMKOS. Ve své současné pozici jsem měl tu čest spolupracovat se třemi jejími předsedy. Chci také poděkovat redakci Sond. Šéfredaktorka a mluvčí ČMKOS v jedné osobě Jana Kašparová svazu mnohokrát pomohla při prosazování jeho cílů. Například v letech 2008 až 2009 vedla naši úspěšnou propagační kampaň za dřívější odchody horníků do důchodu. Takže: Zdař bůh!
Chci trávit více času na Valašsku, odkud pocházím, kde mám chalupu, ovocný sad. Bydlet v Praze však zůstanu, a když bude třeba s něčím v odborech pomoci, rád pomohu. S aktivním stálým působením již nepočítám.
Děkuji všem, kteří našemu svazu i mně osobně pomáhali v práci. Samozřejmě poděkování směřuje v nemalé míře k ČMKOS. Ve své současné pozici jsem měl tu čest spolupracovat se třemi jejími předsedy. Chci také poděkovat redakci Sond. Šéfredaktorka a mluvčí ČMKOS v jedné osobě Jana Kašparová svazu mnohokrát pomohla při prosazování jeho cílů. Například v letech 2008 až 2009 vedla naši úspěšnou propagační kampaň za dřívější odchody horníků do důchodu. Takže: Zdař bůh!