Rozhovor s předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů Josefem Středulou
*V těchto dnech byl v Poslanecké sněmovně schválen státní rozpočet pro rok 2020. Jak byste jej charakterizoval?
Jako odbory jsme se k návrhu státního rozpočtu vyjádřili již v září t.r. během jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR neboli tripartity. Konstatovali jsme, že návrh rozpočtu je prorůstový, a to jak z hlediska určeného objemu investic do vědy, výzkumu, ale i například i do dopravní infrastruktury. Myslíme si, že projekty, které jsou před námi, se díky tomuto rozpočtu posunou kupředu.
Pokud jde o mandatorní výdaje, zejména v sociální oblasti, jako důležitý moment vidíme i to, že pamatuje na růst důchodů, což je otázka, která se dotýká značné části našeho obyvatelstva. Zvyšování důchodů, ke kterému současná vláda Andreje Babiše racionálně přistoupila, je vysoce pozitivním počinem. Jenom připomenu, že za bývalých vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase se tehdy na růst důchodů příliš nepamatovalo. Vzpomeňte si na ohlas u naší veřejnosti, když tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek zvýšil důchody o 40 Kč měsíčně. Zároveň však chci poznamenat, že nyní je inflace ve výši 2,5 až 3 %, což se projevuje ve zdražení řady základních potřeb pro zajištění běžného chodu většiny domácností u nás. Proto jsem toho názoru, že politika zvyšování důchodů v příštích letech, by měla i nadále pokračovat.
*Když hovoříme o státním rozpočtu, svoji nespokojenost projevily školské odbory, které zorganizovaly jednodenní stávku učitelů základních a středních škol. Co byste k tomu řekl?
Českomoravská konfederace odborových svazů v rámci vyjednávání o výši platů v regionálním školství plně podpořila stanovisko Českomoravského odborového svazu pracovníků školství, aby se učitelům zvýšil plat o 15 % pro rok 2020. Jde o to, že investice do vzdělání, což je v tomto případě i otázka odpovídajících platů pedagogů, je základní premisou dalšího rozvoje naší společnosti. Ostatně, toto zvýšení platů učitelům podpořil i Svaz průmyslu a dopravy ČR, který sdružuje nejvýznačnější zaměstnavatele v České republice.
Jenom připomenu, že důvodem vyhlášení stávky učitelů regionálního školství byla skutečnost, že premiér Andrej Babiš jim počátkem letošního roku slíbil zvýšení platů o 15 % pro příští rok. Jenže, z ekonomických důvodů, jak tvrdí ministr školství Robert Plaga, došlo ke zvýšení platů učitelům jen o 10 %, přičemž 8 % šlo do tarifních složek a zbývající 2 % jsou určeny ředitelům škol na odměny pro učitele. Zhodnotíme-li současnou situaci, učitelům nezbývá než věřit prohlášením premiéra Andreje Babiše, že v roce 2021 budou učitelé regionálního školství mít oněch slibovaných 45.000 Kč průměrné mzdy měsíčně.
*Velká diskuse byla rovněž i kolem otázky zvýšení minimální mzdy pro rok 2020. Vlada nakonec rozhodla o zvýšení na částku 14.600 Kč měsíčně. Jak to hodnotíte?
Původně jsme navrhovali zvýšení minimální mzdy na 15.000 Kč měsíčně. Vycházeli jsme přitom ze současné ekonomické situace českého státu, ale také ve srovnání s výší minimálních mezd ve vyspělých západoevropských zemích, zejména u našich sousedů v Německu a Rakousku, ale mimo jiné i s naším východním sousedem, to je se Slovenskem. Se zvýšením minimální mzdy na 14.600 Kč jsme spokojeni v tom smyslu, že tato částka odpovídá 40 % průměrné mzdy. Ovšem, v této návaznosti musím připomenout, že již nějakou dobu odbory hovoří o tom, že výše minimální mzdy by měla být na úrovni 50 % průměrné mzdy. Ostatně, tento názor zaznívá i na jednáních Evropské odborové konfederace (ETUC). Načež, díky odborům, se nyní otázkou minimální mzdy zabývá i Evropská komise, což je v pořádku.
Rovněž jsme toho názoru, že minimální mzda pro další rok, by měla být vypočítána podle ekonomických údajů za první pololetí daného roku, v němž se právě nacházíme. Eventuálně i za tři čtvrtletí příslušného roku. Nikoliv však podle předcházejícího roku, jak někteří ekonomové či zaměstnavatelé v rámci diskuse navrhují. Tedy, pro rok 2021 je nutné vzít v úvahu ekonomické údaje za první poletí roku 2020 a nikoliv údaje roku předchozího, to je roku 2019.
*V jednom televizním pořadu nedávno zazněl názor, aby se minimální mzda nestanovila jednotně pro celou Českou republiku, ale byla by diferenciovaná, a to pro jednotlivá odvětví národního hospodářství. Jaký je postoj odborů k této myšlence?
Tento systém uplatňují v sousedním Rakousku. Ovšem, s tím, jako odbory, nesouhlasíme. Jde totiž o to, že pokud jde o kolektivní vyjednávání na odvětvové úrovni, tak v řadě odvětví, například ve stavebnictví, zemědělství, železniční dopravě, textilní, oděvním a kožedělném průmyslu, energetice a chemickém průmyslu, elektrotechnice a leteckém průmyslu, existují sociální partneři na úrovni zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Ty s odbory uzavírají Kolektivní smlouvy vyššího stupně (KSVS), které platí pro celé odvětví. Ale, například ve strojírenství jde tato situace mnohem složitější. Příkladem je zde automobilový průmysl či hutnictví železa, kde neexistuje nějaký zaměstnavatelský a podnikatelský svaz, s nímž by bylo možné kolektivně vyjednávat a uzavírat tyto odvětvové kolektivní smlouvy. Proto také jsou v těchto odvětvích uzavírány jen podnikové kolektivní smlouvy. Proto také, jak odbory, tento „nápad“ diferencovat minimální mzdy podle odvětví, odmítáme.
*Vraťme se ke státnímu rozpočtu. Někteří představitelé zaměstnavatelských a podnikatelských svazů neustále poukazují na to, že mandatorní výdaje, to je povinné prostředky, které musí vláda vynaložit, rostou. Jaký je váš názor na tuto otázku?
Přirozeně, že mandatorní výdaje rostou. Protože rostou výdaje na důchody, na obranu, na policisty, na učitele apod. To jsou výdaje, které se v posledních několika letech zvyšují. To je v naprostém pořádku. Vždyť to chtějí i sami představitelé opozičních politických stran v Poslanecké sněmovně, kteří tyto přesuny navrhovali v rámci diskuse při schvalování státního rozpočtu. K tomu lze jen podotknout, že kdyby se mandatorní výdaje snižovaly, tak se to promítne v životě celé naší společnosti. Mnozí lidé by neměli dostatečné finanční prostředky k zajištění svých životních potřeb. Snížila by se kupní síla občanů, což je jeden z předpokladů růstu ekonomiky státu, když lidé utrácejí peníze za zboží, které si kupují. Jako odbory jsme toho názoru, že šetřit lze, ale na správných místech, jako je v oblasti snižování počtu státních úřadníků apod., ale nikoliv však v přísunu peněz pro občany.
*Nyní se také u nás objevila myšlenka stanovení minimálního důchodu. Jaký je váš názor na tento názor, který zaznívá v určitých segmentech naší společnosti?
V této chvíli je nutné si uvědomit, co to vlastně znamená stanovit výši minimálního důchodu. Tato myšlenka v podstatě vznikla proto, že mnozí malí podnikatelé, ale zejména však lidé, kteří pracují jako OSVČ ve své vlastní profesi řemeslníků apod., neplatí či neplatilo řádnou výši odvodu sociálního pojištění ze svých příjmů, které získávají či získali za uplynulý rok. Musím podotknout, že tento jev byl populární zejména na počátku 90. let minulého století, kdy někteří „daňoví“ poradci „radili“ svým klientům, plaťte jen minimální výši odvodu sociálního a zdravotního pojištění a budete mít tak vyšší zisk z vaší podnikatelské činnosti.
Jenže, posléze se ukázalo, že když tito malí podnikatelé, ale také i různí řemeslníci, začali odcházet do důchodu, najednou zjistili, že by měli tak nízkou penzi, že by jim chyběl dostatek financí na pokrytí jejich základních potřeb jako důchodců. Nejspíše, to je ten pravý důvod, proč se nyní hovoří o tom, že by se měl stanovit i minimální důchod. Myslím si však, že u odborů tento názor nenajde potřebnou podporu.
Říkáme totiž jedno, jak by k tomu přišli zaměstnanci, kteří po celý svůj život řádně odváděli sociální pojištění podle výše jejich platu. Zatímco tito „podnikatelé“ de facto šidili stát svým nízkým odvodem sociálního pojištění. Na to by si měli ti podnikatelé, kteří o tomto návrhu uvažují, sami odpovědět. Objevují se návrhy, že by minimální důchod měl být například ve výši 11.000 Kč měsíčně. To není v pořádku! Vždyť mnozí lidé, a není jich zrovna málo, pracují po většinu svého života za minimální mzdu. Logicky tak odvádějí velmi nízkou sumu peněz na sociální pojištění. Jak potom chcete srovnávat tyto dvě kategorie osob? Navíc, jak by k tomu přišli i ti poctiví podnikatelé, kteří po celý svůj život řádně odváděli svoje sociální a zdravotní pojištění? Myslím, že naše odpověď je nasnadě.
*V posledních letech se u nás objevují někteří ekonomové, kteří z televizní obrazovky divákům vysvětlují, že bez spoření na důchod ve třetím pilíři důchodového systému, se vlastně neobejdou, protože stát jim v budoucnosti řádný důchod nezabezpečí. Co k tomu můžete dodat?
Víte, v pozadí těchto úvah, které nám z televizní obrazovky, ale i jinde v médiích či na internetu, předkládají tito „renomovaní“ ekonomové či poradci, je většinou to, že v pozadí stojí různé penzijní fondy, ať již podílové či spořící, které vznikly většinou u bank či spořitelen, a jejichž cílem je získat nové klienty pro jejich programy „spoření“. Oficiálně jde o program, který se v Evropě běžně uplatňuje. Takže nic proti tomu nelze namítat i u nás. Jenže chci upozornit na skutečnost, že vývoj ekonomiky v Evropě, ale i ve světě, je pln různých výkyvů, tedy nejen ekonomického růstu, ale i propadů ekonomiky. To se přirozeně odráží i na činnosti těchto penzijních fondů. V současné době v řadě případů u některých fondů, jejichž mateřská základna je mimo Českou republiku, a které zároveň působí i u nás, dochází k tomu, že se jejich aktiva propadají i o čtvrtinu své původní hodnoty, takže dochází i ke ztrátám jejich klientů. Dá se říci i u našich občanů. Výnos těchto fondů je potom nulový, ba dokonce v řadě případů i záporný. To by měli občané, kteří tyto televizní pořady sledují, podle našeho názoru, vzít do úvahy.
Ovšem, to je jeden aspekt této činnosti. Ten druhý spočívá v tom, že kolik by si měl takový běžný občan, jehož příjem je na úrovni průměrné mzdy vlastně měsíčně spořit? Někteří ekonomové hovoří o část ve výši 10 % průměrné mzdy. Takže, vezmeme-li v úvahu mzdu ve výši cca 34.000 Kč měsíčně, jde o částku 3.400 Kč měsíčně. Řekněte mně, kdo si z našich běžných občanů, může tuto částku měsíčně odložit? Tedy, zvláště v situaci, kdy dvě třetiny zaměstnanců na průměrnou mzdu nedosáhnou! Spíše se jejich mzda kloní k mediánu či dokonce pod jeho úroveň. Navíc, připočtěte si k tomu, že této chvíli činí inflace 2,5 až 3 %. To by mělo hrát podstatnou roli při rozhodování člověka o tom, zda spořit ve třetím pilíři či nikoliv. Navíc, nyní se hovoří i o tom, že tato forma spoření ve třetím pilíři by měla být chápána jako forma pojištění. To není dobrý signál. Dostalo by se to na úroveň životních pojistek. Kdo s tím má zkušenosti, ví, o co jde.
Jako odbory přirozeně trváme na tom, že stát by měl být garantem jedné, to je podstatné části výše důchodu, a to v prvním pilíři. Ve druhém pilíři by měli na výši důchodu přispět i zaměstnavatelé. V některých západoevropských zemích se tento systém uplatňuje. Třetí pilíř by měl stát na tom, zda si zaměstnanec chce nebo nechce, či spíše nemůže, přilepšit k důchodu.
*Přirozeně, že naše poslední otázka zní: Co očekáváte od roku 2020?
Podle posledních ukazatelů vývoje světové a evropské ekonomiky, kdy dochází k jejímu určitému cyklickému zpomalení a navíc hrozí, že by mohla vzniknout obchodní vláka ve světě, si přejeme, aby tato případná negativa dopadla na Českou republiku co nejméně. Prostě, jako odbory, si přejeme, aby byli lidé v práci, ale i ve svém osobním životě, spokojeni. Aby prožívali spořádaný a příjemný život. Vždyť, co jiného si můžeme přát? To je náš vzkaz lidem, kteří u nás žijí.