Onemocnění koronavirem ani pracovní neschopnost způsobená nařízenou karanténou nejsou podle zákoníku práce považovány za pracovní úraz, jak někteří zaměstnavatelé mylně uvádějí.
Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, k nimž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi.
K podmínkám uznání nemoci COVID-19 za nemoc z povolání vydal výbor Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP dne 25. 3. 2020 své stanovisko, ve kterém zařazuje onemocnění COVID-19 mezi nemoci přenosné a parazitární dle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Toto stanovisko, se kterým se ztotožňuje Ministerstvo zdravotnictví ČR (https://koronavirus.mzcr.cz/lze-uznat-onemocneni-covid-19-jako-nemoc-z-povolani/), blíže specifikuje možné zařazení onemocnění COVID-19 mezi nemoci z povolání.
Problematika nemocí z povolání a ochrany zdraví na pracovištích nespadá do kontrolní působnosti orgánů inspekce práce, ale do kontrolní působnosti orgánů ochrany veřejného zdraví, tedy krajských hygienických stanic.
Problematika nemocí z povolání a ochrany zdraví na pracovištích nespadá do kontrolní působnosti orgánů inspekce práce, ale do kontrolní působnosti orgánů ochrany veřejného zdraví, tedy krajských hygienických stanic.