Evropský průmysl čelí příliš mnoha regulacím, tvrdí francouzský manažer a bývalý prezident BusinessEurope Pierre Gattaz. Vůbec největší zatížení pak představují ty zelené spojené s klimatickou politikou EU, které snižují konkurenceschopnost evropských firem vůči Číně nebo Spojeným státům. „Mnohem více by se mělo dělat pro podporu a motivaci k výzkumu a inovacím, kde se podniky snaží přicházet s environmentálními řešeními. A méně v oblasti omezení a pravidel nebo kontrol a sankcí,“ říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny Gattaz. Čtyři roky vedl vlivnou lobbistickou skupinu BusinessEurope sdružující 40 národních průmyslových a zaměstnavatelských svazů. Svůj mandát dokončil 1. července, v den, kdy začalo české předsednictví EU. SP ČR vám nyní exkluzivně přináší přepis celého rozhovoru.

HN: Jakým dlouhodobým rizikům čelí byznys v Evropské unii?

Pomalému růstu a malé konkurenceschopnosti. Té teď rozhodně nepomáhají dopady války na Ukrajině a rostoucí inflace. A pořád je tu covid, který teď sice řeší hlavně Čína, ale Evropu to ovlivňuje. Už to vypadalo lépe a přicházel opět růst, ale přišly lockdowny v Číně a válka na Ukrajině. Proto musí politici a činitelé EU dělat všechno pro to, aby si evropský byznys udržel svou konkurenceschopnost. Pokud evropské firmy a lidé nezvládnou inflaci, bude to velká komplikace.

HN: Ohrožují konkurenceschopnost Evropy regulace, které přicházejí s Green Dealem – souborem iniciativ Bruselu?

Balíček Fit for 55 (plán EU snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 procent – pozn. red.) je potřeba a jako evropský byznys to podporujeme. Evropská komise představila balíček celkem 13 opatření, což je opravdu hodně. Je potřeba být opatrný a posoudit jejich společný dopad. Velké mezinárodní společnosti mají lidi, kteří se mohou složitostem věnovat. Pro středně velké firmy je to mnohem větší problém. To je asi hlavní vzkaz pro Evropskou komisi, která si musí uvědomovat, že když budou evropské podniky zatíženy regulacemi, znamená to oproti konkurenci ze Spojených států, Číny, Indie nebo Japonska nevýhodu. Poslední věcí, kterou je potřeba brát v úvahu, je načasování. Evropa sama nemůže vyřešit změny klimatu. Ostatní kontinenty musí také přispět svým dílem.

HN: Máme v Evropě moc zelené regulace?

Ano, máme jí hodně. Důležitý je hlavně způsob, jakým se tyto regulace provádí. Mnohem více by se mělo dělat pro podporu a motivaci k výzkumu a inovacím, kde se firmy snaží přicházet s environmentálními řešeními. A méně v oblasti omezení a pravidel nebo kontrol a sankcí. Dávám přednost prvnímu aktivnímu přístupu, protože jinak u firem nastane další věc a tou je naprostá demotivace těch, kteří inovují.

HN: Na co by se mělo podle vás české předsednictví zaměřit?

Oceňuji pragmatický postoj, který u české vlády v přístupu k podnikání je. Sdílíme určitě většinu toho, co je v českých prioritách – například ambice v oblasti vnitřního jednotného trhu a obchodní politiky.

HN: Jednou z důležitých priorit pro Česko je Ukrajina. Jak se díváte na sankce, které EU na Rusko kvůli agresi uvalila?

Určitě podporujeme sankce, ale musí být dobře zacílené. Náš problém je, že pokud jde o dovozy ropy, plynu a materiálů, tak je prostě potřebujeme. Můžeme jednodušeji najít alternativní dodavatele hliníku nebo titanu. Pokud by ale hrozilo, že bychom zraňovali naši ekonomiku více než tu ruskou, tak je potřeba tenhle negativní dopad vidět. Sankce je potřeba dělat chytře. A společně.

HN: Myslíte si, že Evropa může ve střednědobém horizontu odebírat ruskou ropu a plyn?

To je těžká otázka. Hlavně musíme udělat co nejvíc, abychom byli energeticky více nezávislí. Musíme diverzifikovat dodávky strategických kovů, materiálů i energie. Je potřeba dále rozvíjet obnovitelné zdroje, stejně jako více využívat naše vlastní zdroje a možnosti těžby plynu v Evropě. Součástí řešení je samozřejmě jádro. Jednoho dne se snad podmínky změní a vrátíme se k nějakým normálnějším vztahům s Ruskem. Sankce jsou logické, ale politici musí vyhodnocovat jejich dopady, aby se negativní dopady na evropskou ekonomiku co nejvíce snížily. Evropa musí reagovat společně, jako se to stalo během covidu. Udělat z toho i příležitost pro změnu. To samé ostatně platí i pro problémy dodávek z Číny.

HN: Jak vidíte návrhy Evropské komise, které se týkají reformy v obchodování s emisními povolenkami? A chystaný mechanismus pro uhlíkovou daň, jak se dá zjednodušeně nazývat navrhovaný Carbon Border Adjustment Mechanism (CBAM).

Souhlasím, že CBAM může pomoci ochránit evropský průmysl, ale nemělo by to znamenat příliš rychlé vyřazování nynějšího volného povolenkového systému EU ETS. Hlavně se nesmí penalizovat lidé a firmy, které už jsou součástí tohoto systému. Jinak to může hodně poškodit firmy, které mají energeticky náročnou výrobu. Průmysl je pro sílu Evropy klíčový a potřebujeme ho tady více, ne méně. Třeba ve Francii docházelo v posledních 40 letech k poklesu průmyslu a dopady na sociální soudržnost jsou vidět.

HN: V čem je dnes vlastně ekonomická síla Evropy. Jsme upadající kontinent?

Určitě ne. Jsme 500 milionů lidí, kteří se cítí stále více evropsky. Máme taky úžasné strojírenství a výrobu aut. Je tu silný výzkum a historické dědictví. Je důvod být na to hrdý. Stejně tak máme prostředky na to, aby Evropa všem zmíněným krizím čelila a vyšla z nich posílená. Věřím, že byznys v Evropě se může udržet v dobrém stavu.

HN: Budu trochu ďáblův advokát. Třeba auta stojí na spalovacích motorech. V elektromobilitě je světový lídr americká Tesla, v IT technologiích je většina velkých firem buď ze Spojených států, nebo z Asie. Za Evropu tak možná něco znamená německý koncern SAP. Kde je ta síla?

Jsme ve světě, který se mění, a stejné to je s výrobou aut. Přechod k elektromobilitě není pouze o Tesle, podíl na trhu s elektroauty si udrží i tradiční evropské automobilky. Toho se nebojím. Pokud jde o digitální trh, tam jsme opravdu pozadu. Zároveň je tady ale i druhý pohled. Je vidět, že stále více start-upů zůstává v Evropě a nejdou už jen do Londýna nebo do Silicon Valley. Vznik dalšího obra podobného Facebooku nebude jednoduchý, ale třeba v oboru umělé inteligence nebo internetu věcí tu příležitosti jsou. Evropské firmy také mohou těžit z obratu k životnímu prostředí, protože to je rovněž obrovský trh. V Evropě tyto technologie jsou a můžeme v nich být číslem jedna.

HN: Jednou z priorit českého předsednictví je ambiciózní obchodní politika. Sem patří i dříve hodně zmiňovaná Transatlantická dohoda o volném obchodu mezi EU a Spojenými státy (TTIP), která už je nějakou dobu mrtvá. Je možné ji někdy oživit? Nebo nějakou její obdobu?

Bilaterální obchodní dohody jsou z principu dobré, protože přináší růst oběma stranám. Nepotřebují je ani tak velké nadnárodní firmy, ale hlavně ty středně velké, které těží z dohodnutých pravidel. Diverzifikace obchodu je určitě způsob, jak přispět k růstu v Evropě. To se týká Jižní Ameriky, Indie nebo jihovýchodní Asie. Pokud jde o TTIP, tak i když je žádoucí, plnohodnotná obchodní smlouva se Spojenými státy není v blízké budoucnosti pravděpodobná. My jsme hodně tlačili na vznik TTC (Trade and Technology Council – koordinační fórum EU a USA). To je způsob, jak začít, protože tam se dá dohodnout hodně, a to i bez TTIP. Můžeme se tam bavit o regulacích, normách i snížení cel. Tohle je realistická cesta.

HN: Jak vidíte opačný trend nynějšího světa, kdy se kvůli covidu a válce na Ukrajině stále více rozděluje. Někteří to nazývají deglobalizací.

Spíš než o deglobalizaci bych mluvil o jiné podobě globalizace. Ta určitě bude jiná kvůli geopolitice, válce s Ruskem a covidu v Číně. Firmy začnou některé věci vyrábět a prodávat jen pro trhy v Číně, v USA nebo v Evropě. Některé výroby se přestěhují – třeba i proto, že to bude bezpečnější kvůli covidu nebo nákladům na energie a přepravu. Nebo kvůli rozdílným regulacím. Evropa se ale nemůže začít chovat protekcionisticky, protože potřebujeme exportovat a prodávat po celém světě. Rozhodně ale musíme do Evropy znova dostat výrobu polovodičů, což je věc, která hodně chyběla jak za covidu, tak za války na Ukrajině. Potřebujeme také větší energetickou nezávislost a více obnovitelných zdrojů. V bateriích jsme také příliš závislí na Číně a Japonsku.

Celý rozhovor Pierra Gattaze pro Hospodářské noviny si můžete přečíst zde.