Tripartita

Předseda vlády Petr Fiala vystoupil ve středu 14. června 2023 v Poslanecké sněmovně s projevem k azylové politice.

Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se chci také vyjádřit k tomuto tématu a k té skutečnosti, že členské státy Evropské unie se 8. června shodly na dohodě o reformě azylové politiky, a chci vysvětlit některé souvislosti i historické, které, myslím, i odpoví na řadu otázek, které tady zaznívaly, a na další otázky nepochybně odpoví kompetentně pan ministr vnitra Vít Rakušan.

To, co je především potřeba si uvědomit, je, že tento kompromis, kterého bylo dosaženo, nestanovuje – a nemůžeme to tak interpretovat, protože to prostě není pravda – nestanovuje finální závazná pravidla pro členy Evropské unie. Je to pozice, která se bude nadále upřesňovat, a čeká ji ještě vyjednávání v Evropském parlamentu. A protože ta pozice je taková, že podle mého a našeho názoru by skutečně mohla výrazným způsobem zlepšit situaci v oblasti migrace, nebo přestože ta pozice je taková, tak nelze úplně očekávat, že by v současném složení Evropského parlamentu našla potřebnou podporu. Přesto si myslím, že se jedná o důležitý průlom a že odpovídá dlouhodobým zájmům České republiky, což tady ještě dokážu.

O reformě azylové a migrační politiky se mluví dlouho v Evropě. Její stávající podoba nefunguje, o tom se snad není potřeba přesvědčovat, to všichni víme. Nefunguje mimo jiné proto, že pravidla azylové politiky byla připravena na to, že do Evropy budou přicházet jednotky tisíc lidí, kteří tady budou hledat ochranu třeba před pronásledováním nebo před omezováním svobod. Ale tak tomu není a to původní nastavení prostě nefunguje dobře v té situaci, které čelíme v posledních letech, kdy některé země Evropské unie už několik let za sebou vyřizují ne tisíce, ale desetitisíce žádostí ročně.

A kromě toho se nemůžeme spolehnout ani na vnější ochranu nebo na dostatečnou ochranu vnější hranice. Návratová politika, tedy to, o čem taky léta mluvíme a v čem se taky nic neudělalo, tedy navracení těch, u kterých nebyly shledány důvody pro udělení azylu, nefunguje vůbec. A ty problémy tu jsou a byly tu. Vzpomeňte si na migrační vlny v polovině minulého desetiletí. Nebyli jsme my u vlády.

Mohli bychom položit otázku – jak to, že jste tehdy nevyjednali nějakou účinnou migrační politiku, která by bránila nelegální migraci, která by opravdu fungovala a kde by třeba Česká republika pak nemusela přistupovat k takovým opatřením, jaká jsme museli udělat při ochraně nebo kontrole hranic se Slovenskem? A já vám tu otázku nekladu, protože na rozdíl od vás vím, jak to v Evropské unii funguje, jak jsou rozloženy síly a že pro tohle nebyla žádná vůle ani dostatečná většina a ta většina – a to se teď mění – ta většina je a konečně máme šanci s nelegální migrací něco udělat.

Popsal jsem tu situaci a popsal jsem tu změnu. A co je výsledkem té situace? Hraniční země Evropské unie jsou přetížené. Solidarita mezi členskými státy funguje omezeně. Ve všech směrech, pokud jde o migrační politiku, funkční společné řešení není. Členské státy v této věci prostě nedokázaly v minulé době sladit svoje zájmy, sladit svoje priority. Jde o téma, které unii dlouhodobě polarizovalo, a opakovaně se ta situace dostávala do patu. To přece všichni víme, na to si tady nemusíme odpovídat, to je obecně známá věc.

A státy, které jsou na hranici, místo toho, aby migranty registrovaly, tak je nechávají dál procházet do schengenského prostoru. A tento neutěšený stav neohrožuje jenom spolupráci mezi zeměmi Evropské unie, ale pokud bychom k němu jenom dál přihlíželi, tak bude ohrožovat i naši bezpečnost. A ta debata, ten závažný problém nefunkční migrační politiky a potřeba reformy azylového systému se často omezil, smrskl jenom na otázku povinných kvót, což je slepá cesta.

Ty problémy azylové politiky jsou širší, není to jenom problém kvót a přetrvávají. A protože žádné společné řešení nebylo, a víte to sami dobře, protože jste v té době, kdy tu ty problémy byly, byli ve vládě, žádné společné evropské řešení nebylo, tak některé evropské státy jednaly na vlastní pěst a přistoupily k mimořádným opatřením. Třeba Česká republika na přelomu minulého roku, když obnovila kontroly na slovenské hranici, víme, že jsme součástí té diskuze, jestli se neobnoví kontroly na německé hranici, a tak bych mohl pokračovat.

A pokud se v rámci Evropské unie nedohodneme na skutečné reformě azylové a migrační politiky, budeme mít problémy. A jedním z těch problémů může být konec volného pohybu po Evropě, což je jedna z největších výhod, která naší exportní otevřené ekonomice Evropská unie, evropská integrace přináší. A právě abychom toto vyřešili, abychom tomuto zabránili, abychom dosáhli výsledku, který je v zájmu České republiky, tak jsme přistoupili k dohodě o reformě azylové politiky z 8. června, která tuto neudržitelnou situaci řeší a řeší poprvé po dlouhé době.

Chtěl bych zdůraznit, že ten kompromis, který je tam přijatý, odpovídá zájmům České republiky a dokonce dlouhodobým zájmům České republiky. Před několika lety vláda České republiky, a byla to vláda Andreje Babiše, v rámcové pozici stanovila několik cílů, které jasně ukazovaly, jakou podobu migrační a azylové politiky naše země požaduje. A tato rámcová pozice – a to je zase potřeba vědět, jak to funguje v evropské politice a v české politice, pokud jde o evropské záležitosti – tato rámcová pozice vytváří i mandát pro pana ministra vnitra při jednání o migrační politice.

A tato rámcová pozice obsahuje například požadavek, že se unijní řešení nesmí opírat o povinné kvóty, že má naopak umožňovat jiné formy solidarity, jako je například vysílání expertů do přetížených zemí nebo finanční pomoc. Všechny tyto požadavky z rámcové pozice vlády České republiky – tady je kontinuita, ale byla to vláda Andreje Babiše – jsou v současném kompromisu stoprocentně prosazeny.

Dohoda stanovuje, že si členské státy mohou vybrat, zda pomohou přijetím části uprchlíků, nebo zda raději navýší svou finanční podporu přetíženým zemím nebo jiným alternativním způsobem, personální pomocí s ochranou hranice, budováním kapacit, pomohou při řešení migrační politiky.

Nad rámec rámcové pozice, kterou schválila vláda Andreje Babiše, se nám podařilo dojednat závazek, že zemí, které čelí migračnímu tlaku kvůli uprchlíkům z Ukrajiny – a tady prosím pěkně jde o jiný režim, to je prostě jiný režim než azylové řízení, takže to nemůžeme dát dohromady – ale podařilo se dosáhnout toho, že země, které čelí migračnímu tlaku kvůli uprchlíkům z Ukrajiny, se nové povinnosti týkat nebudou.

A tato výjimka bude trvat. A je to logické. Jenom se poslouchejme, ať si zbytečně nemusíme klást ty otázky znova. Tato výjimka bude trvat, dokud budeme válečným uprchlíkům poskytovat pomoc v té podobě, jaké je tomu dnes. Pokud by se ukázalo, že válka bude trvat déle, část ukrajinských uprchlíků u nás bude chtít zůstat delší dobu, přestane fungovat dočasná ochrana, budou si muset požádat o azyl. A v tom okamžiku Česká republika bude moci žádat o solidaritu, tedy o finanční pomoc ostatních zemí.

Tak mně řekněte, co je na tomto nevýhodné, ale i co je na tom nesrozumitelné? Kvóty nejsou. Solidarita – tu můžeme uplatňovat ve formě, v jaké jsme ji uplatňovali. Nemusíme, dokud tu máme dočasnou ochranu ukrajinských uprchlíků. Až požádají o azyl, budeme mít stejné možnosti, jako mají jiné země. Co je na tom pro Českou republiku nevýhodné?

Jistě, můžete namítnout, ano, to je málo, mohli jste ještě vyjednat něco dalšího. Opoziční politici dnes kritizují vládu, že v migrační politice neděláme dost. Já jsem viděl prohlášení pana předsedy hnutí ANO Andreje Babiše a tak dál a tak dál. Ale já právě i proto, že jsem slyšel ty argumenty v médiích, tak tady chci jasně zdůraznit, že naše výsledky neodráží jenom české zájmy v podobě, jakou definuje naše vláda, ale odrážejí i výsledky v podobě, kterou Česká republika prosazuje dlouhodobě.

A každý se může přesvědčit, že to, co jsme prostřednictvím pana ministra vnitra Víta Rakušana dosáhli, je plně v souladu s tím, co předtím požadovala česká vláda, které předsedal Andrej Babiš. O to absurdnější a podivnější jsou ty útoky, které tady zaznívají.

A připomeňme si tyto konkrétní požadavky – konkrétní požadavky z roku 2018 – jak se zrcadlí v textu toho kompromisu, který domluvil pan ministr, první místopředseda vlády, ministr vnitra Vít Rakušan 8. června 2023. To jsou ty principy.

Za prvé. Dohoda pracuje s širokým výkladem principu solidarity. Díky práci českého předsednictví se definice solidarity v průběhu vyjednávání rozšířila o možnost finanční pomoci a expertní pomoci. Máme tedy možnost nadále spolupracovat na zajištění bezpečnosti Unie takovými prostředky, které sami zvolíme a které nám budou dávat smysl. O čem se tu bavíme?

Česká republika je solidární už teď. Sami jste to říkali. Je solidární už teď. Zemím na vnější hranici dlouhodobě pomáháme. Pomáháme jim s ostrahou hranic, pomáháme jim budovat obranné kapacity, přispíváme jim finančně, posíláme do těchto oblastí experty, policisty, vojáky. A to je přesně ten alternativní model – buďto kvóty, nebo finanční pomoc, anebo alternativní forma pomoci. Tato pomoc je součástí nové dohody. V této pomoci budeme pokračovat. Je to v našem dlouhodobém zájmu. Ani tady jsem nezaslechl ze strany ANO – SPD to vkládat do úst nebudu – že bychom tuto formu solidarity měli opustit.

Za druhé. Pořád srovnávám s rámcovou pozicí vlády z roku 2018. Za druhé. Evropská komise nemá možnost nařídit členským státům relokaci. Povinný flexibilní solidární mechanismus neobsahuje požadavek na redistribuci osob, nezavádí povinné kvóty na přerozdělování uprchlíků. Česká republika bude nadále rozhodovat sama, koho a za jakých podmínek přijme. A to byla věc, na které jsme se shodovali a s kterou jsme jednoznačně souhlasili a kterou jsme nechtěli tedy i my, kteří jsme tehdy byli v opozici.

Za třetí. Návrh vychází vstříc státům, které jsou pod velkým migračním tlakem, jako je dnes Česká republika. A tak to prostě je. Už jsem to tu říkal, ještě to jednou připomenu. Dojednaná výjimka je součástí kompromisu. Pamatuje na to, že i my už řešíme svoje problémy s uprchlíky, které jsme předtím neměli. Evropská unie tady přislíbila dodatečnou finanční podporu na pomoc ukrajinským válečným uprchlíkům, což uvádí i závěry Evropské rady z února letošního roku. Nikoho se nedoprošujeme. My jsme normálním způsobem vyjednali mechanismus, který je pro nás a pro české občany výhodný.

Za čtvrté. Další princip. Odpovědnost za průběh azylového řízení nesou jednotlivé státy a žadatelé o azyl nemají možnost druhotného pobytu. To je přece velký průlom. Státy na hranicích Schengenu budou muset po migrantech, kteří vstoupí na jejich území, vyžadovat plnění přísně nastavených povinností. A jednou z těchto povinností je nemožnost pohybu po Evropě. A k tomu přispěje i výrazně zrychlené azylové řízení.

Za páté. Pořád srovnávám s principy roku 2018, s rámcovou pozicí české vlády, tehdy vedené Andrejem Babišem. Dohoda zefektivňuje azylové řízení, navracení do bezpečných zemí a boj proti nelegální migraci. Nařízení zavádí hraniční proceduru, která významně urychlí celý proces azylového řízení. To by mělo trvat řádově týdny, maximálně jednotky měsíců. Velká změna. A další velká změna: dohoda umožňuje vracet migranty do zemí, s nimiž nemají pouto. To je přece také něco, po čem se tu dlouho volá, co nebylo prosaditelné. To znamená, můžete vrátit například Nigerijce do Tuniska. Nařízení zároveň zabraňuje zneužívání azylového systému. Tak nejsou toto významné změny?

Za šesté. Dohoda zachovává koncept hraničního, azylového a návratového řízení. Žadatelé během hraniční procedury nadále nebudou mít povolen vstup na území členských států. A hraniční procedura bude zároveň povinná.

Za sedmé. Institut azylového a návratového řízení je posílen a s ním i celkové řízení migrace v rámci Evropské unie. To například znamená, že z azylového řízení nejsou vyňati nezletilí. A tak bych mohl pokračovat. A posilujeme spolupráci se třetími zeměmi. Vždyť to byl také dlouhodobý zájem České republiky. To je přece podle všech expertů jeden z klíčů k tomu, abychom si s nelegální migrací poradili. A posilujeme spolupráci se třetími zeměmi z hlediska efektivní návratové politiky, návratového sponzorství, readmisních dohod a dalších věcí. A to je přece něco, co také bylo dlouho neprůchodné a co se v této dohodě podařilo dosáhnout.

Já myslím, že si můžete velmi snadno ověřit, ale může si to ověřit každý, nejenom poslanci a poslankyně, ale může si to ověřit i veřejnost, že ve všech těchto případech se pozice vyjednaného kompromisu, tedy pozice naší vlády a pozice předcházející vlády, shodují. A tak je to v zahraničně evropské politice dobře.

Ještě tady připomenu tu rámcovou pozici vlády Andreje Babiše. Tam se například uvádí, co se týče solidarity v případech, kdy se členský stát nachází pod migračním tlakem. Česká republika v rámci vyjednávání bude podporovat rozšíření možností solidarity například skrze expertní či finanční podporu. Konec citátu. Vždyť to tam všechno je.

Ale já nemohu k tomu dodat nic dalšího než to, že to je přesně to, co bylo dohodnuté. Je v tom samozřejmě jistá ironie, že se naší vládě daří plnit nejenom sliby, které jsme si sami stanovili, ale i sliby našich předchůdců, které tehdy nevyjednali nebo nemohli vyjednat.

Takže pokud nás chce za tuto dohodu pan předseda hnutí ANO nadále kritizovat, tak kritizuje sám sebe. Měl by začít u své rámcové pozice. Měl by si ji dobře přečíst. A možná by dospěl k tomu, že výhodnější dohody, než jaká byla teď dosažena v rámci Evropské unie, dosáhnout nejde a že ta dohoda odpovídá dlouhodobým zájmům České republiky.

Já se nedivím té kritice. Divím se tomu, že mě třeba někteří poslanci, kteří kladou otázky, neposlouchají, když jim odpovídám na otázky. Ale to mně taky nevadí. Nedivím se té pozici, protože ona je úplně stejná, jakou slyším od hnutí ANO ve všech otázkách, které se týkají Evropské unie.

Je to stejný případ, jako je to v případě Green Dealu, klimatického zákona, balíčku Fit for 55. Není těžké zjistit – a veřejnost se o tom může přesvědčit – co předcházející vláda prosazovala, jaké měla stanovisko, jaké měla rámcové pozice a jakým způsobem připravila mantinely pro naši vládu. A já říkám, že v řadě případů to bylo rozumné, někdy to bylo nerozumné, a najednou jakoby tohle všechno nebylo, jakoby toto nikdy neudělal, jakoby tuto evropskou politiku jste neměli a kritizujete nás za něco, co odpovídá tomu, co vy jste sami schvalovali a co vy jste sami dlouhodobě chtěli.

Takže to celé potom nedává smysl. Nevím, jaké řešení migrační politiky byste si představovali. Možná, že bychom mezinárodní migraci nějakým způsobem zakázali, to je i určitě ideální řešení, jenom není pro tento reálný svět možné, takto věci ve skutečném světě nefungují.

Dámy a pánové, ale omlouvám se za tu poznámku směrem k opozici, to ani není tak důležité, důležitá je shoda s tou rámcovou pozicí. Chci říct, že tato dohoda je pro nás výhodná, přináší rychlejší, přesnější vyřizování žádosti o azyl, které bude probíhat striktně v té zemi, kterou žadatel o azyl použije jako vstupní zemi do Evropské unie – důležité.

Zároveň řeší nespravedlivou a ve svých důsledcích nebezpečnou situaci, kdy jsou některé země Evropské unie logicky vystaveny nesrovnatelně většímu náporu žádostí. To se týká dnes jižních zemí, ale brzy se to může týkat třeba i České republiky, nedělejme si iluze.

Dohoda tak posiluje bezpečnost, posiluje bezpečnost České republiky, posiluje bezpečnost Schengenského prostoru, a to je přece náš prvořadý a nejdůležitější zájem. Nová pravidla jsou z hlediska ilegální migrace mnohem přísnější, zajistí konec volného pohybu neregistrovaných cizinců po Evropě. A to je něco, proti čemu Česká republika dlouhodobě, dlouhodobě vystupovala.

Závěrem bych chtěl říct, že se nám podařil určitý posun, a to dokonce významný posun, ale migrace nadále zůstává důležitým tématem, a nejsme ještě blízko okamžiku, kdy tato dojednaná pravidla budou schválena. Už se mluvilo o tom procesu, už se mluvilo o postoji Evropského parlamentu a v tuto chvíli nevidím úplně velkou šanci, že v krátké době dojdeme k řešení nelegální migrace, které nabízí nebo přináší tento kompromis.

Dnes jsem se zúčastnil těsně před začátkem této mimořádné schůze také online schůzky zemí, které zastávají podobnou pozici jako je Česká republika. Jsou tam státy od Dánska, přes Itálii po Rakousko, země, které dlouhodobě chtějí řešit, chtějí řešit nelegální migraci, chtějí ji řešit razantněji, než se řeší nebo neřeší dosud. My jsme aktivními členy těchto zemí a jednou z našich společných dohod a postupů je, že budeme chtít, abychom o nelegální migraci a jejím řešení jednali na Evropské radě na konci června a dospěli v závěrech k nějakým jasným stanoviskům právě v souladu s tou dohodou, která byla udělána na poslední Radě ministrů vnitra.

Výsledný kompromis tedy považuji za odpovídající zájmům České republiky, ale i za úspěch českého, dlouhodobého českého přístupu k migrační politice. Všimněte si i na tomto příkladu, že jsme v evropské politice opět dosáhli výsledku, který odpovídá principu, které jako Česká republika dlouhodobě zastáváme a prosazujeme a které se předtím prosadit nepodařilo. A je to proto, že naše evropská politika vychází ze znalosti Evropské unie, je konzistentní, čitelná a jsme připraveni hledat dohodu s podobně smýšlejícími státy a dosáhnout potřebné většiny pro to, abychom rozumné dohody mohli udělat.

A opět to jenom ukazuje, že principy, které naše vláda zastává v evropské a zahraniční politice – a to je, že konstruktivní spolupráce a hledání řešení funguje výhodněji než trucování a pouhé říkání ne, ne, ne na všechno, jak jsme to mohli vidět v minulosti – tak jenom to potvrzuje, že tato zahraniční evropská politika se českým občanům vyplácí.

A chtěl bych k tomu dodat i dvě věty jako předseda Občanské demokratické strany a jako člověk, který v této Sněmovně dlouhá léta zasedal ve Výboru pro evropské záležitosti. Já musím říct, že tento výsledek jde přesně směrem, který jsme tady dlouhodobě prosazovali.

My jsme dlouhodobě tvrdili, že jsme připraveni být solidární, že jsme připraveni do jisté míry sdílet břemeno migrační krize, to jsme ani nevěděli, že sami budeme zemí, která bude přijímat obrovské množství uprchlíků, ale že důrazně odmítáme kvóty, že požadujeme, aby se dělala preventivní opatření, že požadujeme funkční návratovou politiku, že požadujeme efektivní řešení na vnější hranici Evropské unie.

To jsou všechno věci, které jsme tu dlouhodobě zastávali, a to jsou všechno věci, které se v tomto kompromisu objevují. Tedy, dámy a pánové, mohu konstatovat, že konečně uzrál čas na to, abychom tuto naši rozumnou a vyváženou pozici prosadili i na úrovni Evropské unie.

Děkuji vám.

Petr Fiala, předseda vlády

Ve svém projevu předseda vlády Fiala zdůraznil význam, který má Národní muzeum, 14. června 2023.

Předseda vlády Petr Fiala vystoupil ve čtvrtek 8. června 2023 v Poslanecké sněmovně s projevem během mimořádné schůze k vládnímu návrhu, kterým se mění zákon o důchodovém pojištění.

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

já asi zklamu pana předsedu Andreje Babiše, který říkal, že tady budu opakovat nějaké pravdy o tom, jak to vypadá s naším rozpočtem, jak to vypadá s energetickou bezpečností a s dalšími věcmi, které naše vláda řešila a řeší je úspěšně a musela je řešit poté, co předcházející vláda v tom neudělala nic, ale já to dělat nebudu. Já tady nebudu pokračovat v té debatě na Primě, kterou jsme vedli a kde jste asi všechno neřekl, co jste mohl říci, anebo jste to možná neřekl, protože bych na to reagoval, na ty nepravdy a nesmysly, které tady jste teď vykládal, což tady bych také samozřejmě mohl.

Ale my jsme se tu sešli na schůzi, která je o vládním návrhu, kterým se mění zákon o důchodovém pojištění. To je debata, která je pro Českou republiku mimořádně důležitá a to je věc, které se také budu věnovat.

Zatím jsme tady slyšeli spoustu různých věcí v těch dosavadních vystoupeních, které se týkaly třeba rozpočtu. Ale všiml jsem si, že paní poslankyně Schillerová si plete rozpočet s Národním plánem obnovy, protože to je to, co jsme projednávali na minulé vládě. Slyšel jsem zde znovu některé věci, které by hnutí ANO chtělo udělat, takže jsem pochopil, že ty vaše dosavadní návrhy, které by znamenaly navýšení jakéhokoliv deficitu o 250 miliard korun, doplňujete o ještě asi dalších 200 miliard korun, o které byste dál zadlužili Českou republiku.

Slyšel jsem zde bohužel také opravdu osobní a myslím, že velmi nedůstojné, urážky na pana ministra financí Zbyňka Stanjuru, který se například věnuje tomu, aby si poradil s těmi náklady na dluhovou službu – což tady také zaznělo – které způsobila jeho předchůdkyně mimo jiné tím, že přijala nevýhodné krátkodobé úvěry, i když ji před tím experti varovali. Ano, ti experti, kteří také byli tady x-krát zpochybněni, stejně jako média, protože každý, kdo má jiný názor a kdo ukazuje, v čem vláda Andreje Babiše selhala a v čem nás dovedla do obrovských problémů, se kterými se naše vláda musí potýkat, tak to jsou všechno lidé zaplacení, neobjektivní, hloupí a tak dále. Nechci opakovat všechno, co tady zaznělo. Možná je ale dobře, že je veřejnost slyšela.

Slyšeli jsme například v jedné větě, že naše vláda využívá nebo jenom pokračuje v těch dopravních stavbách, které vaše vláda připravila, abychom v další větě slyšeli, že je škoda, že nepokračujeme v těch stavbách, které vaše vláda připravila a proč to neděláme a tak podobně. Myslím, že každý, kdo to poslouchal, tak si na to udělá názor sám.

Já ale, protože nebudu tady vyvracet dvě hodiny nepravd a nesmyslů, které se tu objevily a které tu zazněly, ukážu veřejnosti, jaká je hodnota těch informací a těch tvrzení, které tady reprezentanti hnutí ANO vyslovili, teď naposledy pan předseda Andrej Babiš, na jednom jediném příkladu. To je Green Deal a to jsou emisní povolenky. Slyšeli jsme tady toho o tom opravdu hodně a podívejme se na jednoduchá fakta a ta fakta jsou takováto.

Dosažení klimatické neutrality bylo do právního rámce Evropské unie přeneseno pomocí evropského právního rámce na klima, na kterém byla shoda v evropských institucích v červnu 2021 – kdo vládl v červnu 2021 v České republice – a staly se tak právní povinností. Česká republika přijetí obecného přístupu i finálního právního rámce pro klima podpořila. Byla to vláda Andreje Babiše.

Předtím politický závazek dosažení klimatické neutrality v roce 2050 obsažený v Zelené dohodě pro Evropu byl přijat Evropskou radou v prosinci 2019. Ano, ve chvíli, kdy bylo možno využít jednomyslnost, nebyla využita. Kdo byl tehdy členem Evropské rady za Českou republiku? Andrej Babiš. Ale to všechno je známé. Já tady připomenu ještě jednu věc, která se týká přímo těch emisních povolenek.

Ještě se nechci pouštět tady do polemiky, řekl jsem, že to nebudu dělat. Ale přece jenom směšovat rozhodování, kde máte jednomyslnost s rozhodováními, kde je většina a kde už můžete jenom vyjednat zlepšení nějakých už dopředu daných podmínek, to jenom ukazuje tu neorientaci se v evropské politice, která vedla k tomu, že vláda Andreje Babiše pro české občany nebyla schopna vyjednat vůbec nic. To se ukázalo i na tom komentáři k Euru 7, kde tento návrh naše vláda vlastně řeší, vytvořila si pro to koalici a dokáže tento návrh upravit.

Ale zpátky k těm emisním povolenkám. Když přišel návrh na rozšíření emisních povolenek, tak byla v České republice u moci vláda Andreje Babiše a přijala rámcovou pozici k emisním povolenkám. Bylo to v říjnu 2021. Co se v té rámcové pozici říká? To jsou fakta, která si může každý ověřit. Česká republika považuje revizi směrnice k EU ETS, tedy k emisním povolenkám, za důležitou součást balíčku Fit for 55.

Podle názoru České republiky jsou základní principy návrhu, tedy rozšíření emisních povolenek na další oblasti, dobrým základem pro další diskusi v Radě EU i v Evropském parlamentu. O kousek dál. Česká republika považuje EU ETS, tedy ten nový návrh emisních povolenek, za hlavní nástroj pro snižování emisí a přechod na uhlíkovou neutralitu do roku 2050. Podporuje tedy jeho úpravu, aby spolu s nastavením další legislativy balíčku Evropské unie dosáhla čistého snížení emisí o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990.

Toto je stanovisko vlády Andreje Babiše, s kterým vystupovala v České republice a s kterým hlavně jednala v Evropské unii. To jsou fakta, která si lze ověřit a může si ověřit každý. Takže tady jste jenom, pane předsedo Babiši, předvedl to, co jste dělal celá léta. Horoval jste tady doma proti Evropské unii a stavěl jste se jako bojovník, ale v Evropské unii jste, ať už z neznalosti, z dezorientace, nebo prostě z jiných důvodů, všechno odsouhlasil a pro české občany jste nevyjednal vůbec nic.

Naše vláda tímto způsobem nepostupuje. My jsme dokázali řadu těch věcí, které jste vy špatně připravili, revidovat. Podařilo se nám vyjednat rekordní množství peněz navíc, protože jsme se nesmířili s touto vaší pozitivní pozicí k emisním povolenkám. Prosadili jsme v rámci Modernizačního fondu navýšení alokace pro Českou republiku o 400 miliard korun.

Našim vyjednavačům se také podařilo prosadit, že teplárny v České republice získají 30 % volně alokovaných povolenek a také se nám podařilo dosáhnout takových podmínek, které zabrání dramatickému nárůstu ceny emisní povolenky prostřednictvím posílení mechanismů tržní stability. Čili jsme napravili ten jednoznačně pozitivní přístup k emisním povolenkám, který schválila v říjnu roku 2021 vaše vláda. To je jenom příklad toho, na kterém chci ukázat, že řada těch věcí, které tady zazněly, nejsou pravdivé.

Překvapují mě třeba tyto otázky. Proč to ministr Stanjura dal do eKLEPu, proč tam dal ten návrh rozpočtu? No, to je opravdu zvláštní od někoho, kdo byl ministrem financí a předsedou vlády, že nezná legislativu, která ukládá ministru financí právě v této době první čísla o rozpočtu na příští rok předložit, a tedy do eKLEPu vložit.

Ale já jsem říkal, že nechci tady dvě hodiny polemizovat s tím souborem různých názorů, stanovisek, nepravd, iluzí a že se chci věnovat návrhu, který budeme dnes projednávat a který přináší první část opatření, na kterých stojí naše důchodová reforma. Proto se budu věnovat právě důchodům a důchodové reformě.

Ta první změna se týká zejména pravidel pro využívání předčasných důchodů. Nebudu to rozebírat detailně, s podrobnějším výkladem vystoupí pan ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka.

Já bych chtěl spíš využít tento prostor, abych trošku obecněji stručně představil, o co v této debatě jde, proč je to důležité a proč je důležité, abychom tomuto všichni věnovali náležitou pozornost. Ty debaty o rozpočtu a o tom, co je to populismus a to, co tady všechno zaznívalo, to můžeme vést někdy jindy. Ale dnes jsme tu proto, abychom se věnovali té diskuzi o důchodové reformě a o problematice důchodů.

První věc, která tu musí zaznít a kterou si musíme všichni uvědomit, je to, že důchody dnes představují zdaleka největší výdaj státního rozpočtu. A pokud bychom se nepustili do reformy penzí, výdaje na důchody by brzy tvořily většinu celého rozpočtu. A vládě, každé budoucí vládě, ať bude jakákoliv, by nezbylo dost peněz na další věci, na investice, na vzdělání nebo třeba na obranu. A to je taky důležité – dokonce ani na nezbytná sociální opatření, jako jsou třeba rodičovské příspěvky nebo přídavky na děti. A toto je neudržitelný vývoj, se kterým je potřeba něco udělat.

A za druhé, naší vládě záleží na tom, aby se Česko opět dostalo do formy, aby hospodařilo udržitelně. Nejenom dnes, ale taky v příštích letech a také i za desítky let. A jsme po mnoha letech první vláda v České republice, která řeší dlouhodobé problémy a systémovou zátěž České republiky. Ano, není to jednoduché, není to populární, proto to také populisté nedělají, ale my to děláme a jsme první vláda, která se dlouhodobými problémy, po dlouhé době dlouhodobými problémy a systémovou zátěží České republiky zabývá.

A máme také výsledky. Stačí se podívat, jak se nám navzdory všem neočekávaným výdajům s energetickou krizí daří proti předcházející vládě snižovat deficity státního rozpočtu. A přitom to děláme odpovědně, děláme to sociálně citlivě, děláme to cestou vyvážených opatření. Nikoho nespravedlivě neomezujeme a ještě dáváme rekordní prostředky, rekordní peníze do infrastruktury dopravní a další. A to je také důležité, protože to je předpoklad pro další rozvoj a prosperitu České republiky.

Pokud jde o důchody, tak chci také připomenout, že za naší vlády rostly důchody nejvíce v historii. To je také realita. Průměrný důchod letos přesáhne hranici 20 000 korun. Poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě se během letošního roku zvyšuje až na rekordních 50 %, k čisté mzdě 60 %. To tu dlouho nebylo, a toto, přímo toto jsou nejvyšší čísla v historii České republiky. Důchodci, senioři, a to je dobře, se stávají jedinou společenskou skupinou, která má plně kompenzován růst inflace. Tento benefit žádná jiná společenská skupina nemá. A to musíme mít také na paměti, když se bavíme o námi navrhovaných úpravách valorizačního mechanismu a dalších souvisejících úpravách.

Součástí konsolidace veřejných financí a těch systémových reforem, ke kterým jsme se zavázali v programovém prohlášení, které bereme vážně a které plníme, tak je také komplexní důchodová reforma. A proto jsme ji připravili. Slíbili jsme voličům, že dáme na stůl skutečnou reformu penzí, po níž odpovědní lidé volali už řadu let. A uděláme takovou reformu, aby i mladí lidé měli nějakou jistotu, že až půjdou do penze, tak že budou mít možnost získat důstojné prostředky na svůj život v seniorském věku.

Já bych tady připomněl jeden z mnoha nesplněných slibů bývalého premiéra a současného lídra opozice Andreje Babiše z roku 2017. Hlavně chceme vyřešit důchody, cituji, hlavně chceme vyřešit důchody. Dvacet pět let mluvíme o důchodové reformě, takže to bychom určitě chtěli zkusit. 2017. A v programovém prohlášení vlády Andreje Babiše z června 2019 preambule, jaké jsou hlavní strategické směry. Za prvé. Chceme důchodovou reformu. Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí. Konec citátu. Výsledek? Žádná důchodová reforma. Ani náhodou.

Já nepopírám, že to je náročný úkol a je to taky nevděčný úkol, to vidíme. Ale zároveň je to nutný úkol. A i v tomto případě jsme první vláda, která o reformě nejenom mluví, ale která konkrétně koná. Předchozí vlády na nic podobného kromě slov a slibů neměly odvahu a problém se v čase samozřejmě zvětšoval. Kdybychom ho řešili před pěti lety, kdybychom ho řešili před sedmi lety, tak to řešení je mnohem jednodušší, než když k tomu přistupujeme my teď. A toto věčné odkládání, ty věčné výmluvy, že to nejde a tam to ta způsobila a ta druhá paní a tamhle se to nepovedlo a ti, kteří měli přijít, nepřišli – to věčné odkládání nás bohužel všechny poškodilo. Demografický vývoj České republiky jde proti nám. A kdyby se reforma spustila dřív, tak jak po tom volali experti, kterými tady někteří pohrdají, tak jak jsme to všichni věděli, kdo se díváme na populační vývoj, tak ta opatření mohla být mírnější.

Reforma, jejíž základy chceme dnes položit, je samozřejmě v řadě směrů kompromisním návrhem, to my nijak netajíme. Setkává se s kritikou z obou stran. Jedni říkají, že by mohla být ještě radikálnější, druzí říkají, že je příliš tvrdá. Myslím, že i z toho je vidět, že to je do značné míry vyvážený kompromis a že ten náš přístup k tomu je odpovědný.

Fakt, že Česko potřebuje reformu penzijního systému, ten fakt je zcela zřejmý, a proto mi dovolte, abych tedy velmi stručně představil argumenty, proč je to právě naše reforma, která je v té dnešní situaci tou správnou odpovědí na problémy, které máme. Při přípravě celkové penzijní reformy jsme sledovali tři hlavní cíle. Za prvé: První, a tady skutečně ten první cíl je i základní cíl, první cíl je, aby si stát vůbec zachoval schopnost důchody udržitelně financovat. Pokud by tomu tak nebylo, dříve nebo později bychom zbankrotovali. A to není žádná politická hrozba, to je realita, na kterou upozorňuji všichni, kteří se důchody, důchodovým systémem, ale i financemi v budoucnosti nebo možnými financemi, financováním systému v České republice v budoucnosti zabývají.

Proto je taky nutné, abychom naplnili tento první cíl, tedy aby si stát vůbec zachoval schopnost důchody udržitelně financovat., abychom věk odchodu do důchodu postupně posouvali v souladu s tím, jak se prodlužuje očekávaná délka života. Počítáme s tím, že stát bude každému účastníkovi sociálního pojištění vyplácet důchody průměrně 21,5 roku. To je číslo, které by mělo zůstat stejné pro všechny generace občanů České republiky. Nově přiznané důchody od roku 2026 se také budou postupně valorizovat pomaleji, než tomu bylo dosud. Ale prosím, jde o snížení valorizace zhruba v řádu 150 až 200 korun.

Druhým cílem bylo posílení sociálního systému, čili zvýšení solidarity ve společnosti a výrazně robustnější ochrana těch nejohroženějších. Proto zvyšujeme minimální garantovaný důchod ze 4 800 na 8 000 korun. Proto také chceme zavést nová opatření, jako je sdílení důchodových nároků manželů, tedy rovnější rozdělení důchodů v případě, kdy manželé měli výrazně rozdílné příjmy. Dále při výpočtu důchodů chceme zohledňovat hlediska, která dnes nehrají roli, a mnoho lidí je tak do značné míry nespravedlivě znevýhodněno. Jde třeba o výchovu dětí, faktor náročnosti profese a další věcí, o kterých se v té důchodové reformě hovoří.

Třetím cílem bylo zvýšit spravedlnost, férovost důchodového systému. To znamená, zajistit, aby do systému dostatečně přispívali všichni, kteří jej využívají. Někdy se hovoří o černých pasažérech sociálního pojištění, kteří odvádějí minimální odvody. Já nechci používat žádné názvy a nálepky, ale prostě musíme vidět, že i ti, co počítají s velmi malým důchodem, tak někdy platí příspěvky, které nestačí ani na ten velmi malý důchod. A společnost potom před nimi nemůže zavřít dveře, nemůže jim říct – tak vy jste si nenaspořili, vy jste neodváděli do sociálního systému, tak máte smůlu, protože všichni, kdo se ve stáří dostanou do tíživé situace, tak se stávají klienty sociálního systému. A to posílení spravedlnosti, to posílení férovosti zajišťuje postupné zvýšení plateb například živnostníků, kteří neodvádějí tu minimální částku, či omezení kumulace dohod o provedení práce.

A ze stejného důvodu, o kterém jsem tady mluvil u těch obecných principů důchodové reformy, tak ze stejného důvodu představujeme také změny pravidel pro předčasné důchody. A to je právě problematika, kterou upravuje dnes projednávaný vládní návrh. Podle našeho návrhu musí člověk odpracovat minimálně čtyřicet let a o předčasný důchod smí požádat teprve tři roky před stanoveným datem. Právě ten problém předčasných důchodů je potřeba řešit mezi prvními. Stávající systém po celé roky obsahoval nebezpečně slabé místo, které se projevilo teď v době vysoké inflace, a my ho musíme odstranit. Pro lidi bylo výhodnější jít do předčasného důchodu za určitých okolností, než čekat na ten standardní termín. A to není správné, to není férové, to není prostě dobrý systém, a proto ho musíme rychle změnit. Počet těchto předčasných důchodů za minulý rok vzrostl o více než 80 tisíc, to znamená, že pracovní trh předčasně opustila podstatná část lidí, zhruba jeden ročník podle aktuálních propočtů, což výrazně snižuje naši produktivitu. Komplikace to samozřejmě přináší další. Komplikace zaznamenala Česká správa sociálního zabezpečení, která nemohla být připravená na tak obrovský nápor žadatelů. A to vedlo i k tomu – za což jsem se i omluvil a co je opravdu z hlediska státu problematické – že se vyměřování důchodů zpomalilo. Ta situace se zlepšuje, během několika týdnů to přestane, ale i to je důsledek špatně nastaveného systému. Změnou pravidel pro předčasné důchody tedy také napravujeme problém, který tu aktuálně existuje, problém, který tu dlouhodobě byl a který se tak dramaticky projevil v době vysoké inflace.

Zároveň tato úprava je nutná podmínka pro to, abychom mohli potom představit zbytek zamýšlených opatření a naplnit cíle důchodové reformy, o kterých jsem tady hovořil. Jsem přesvědčen, že všechny cíle naší důchodové reformy, které jsem tady vyjmenovával, tedy ve zkratce a v heslech udržitelnost, solidarita a férovost, všechny tyto cíle dávají smysl. Proto věřím, že vláda svůj úkol naplňuje jak zodpovědně, tak také maximálně citlivě ke všem aspektům, které s sebou důchodová reforma nese. To chci doložit také na několika příkladech:

Za prvé se nám podařilo spojit požadavky, které jsou do jisté míry protichůdné. Na jedné straně požadavek na ozdravení veřejných financí, které jsme nepřevzali v dobrém stavu, převzali jsme je v katastrofálním stavu, a na druhé straně požadavek na to, abychom vyřešili nespravedlnost a logické mezery stávajícího systému.

Za druhé, reforma garantuje maximum benefitů všem skupinám. Zaměstnancům garantuje slušnou výši důchodu, která bude znamenat menší zátěž pro státní rozpočet, a živnostníkům výměnou za vyšší povinné odvody u těch, kteří odváděli úplně minimální, nabízí alespoň minimální jistotu ve stáří a to, že se nestanou klienty sociálního systému.

Za třetí, reforma zajistí spravedlivý odchod do důchodu všem generacím. Věk, který se průběžně mění a je přímo závislý na statistických datech o české populaci. A zde reagujeme na fakt, který tu je a který není jednoduché řešit, a to je, že česká populace stárne, nesporně se prodlužuje délka lidského života. To jsou všechno pozitivní věci, ale na to musíme reagovat a není jiná cesta, abychom zajistili udržitelnost i spravedlnost celého systému, než že se bude odchodu do důchodu průběžně zvyšovat právě v závislosti na těch datech, které jsem tady zmínil.

A konečně za čtvrté, změna systému penzí je podstatnou součástí našich širších reforem, které po letech neodpovědného vládnutí, vládnutí, které nemyslelo na budoucnost, vrátí Česko mezi země, které odpovědně investují do svých strategických priorit. To znamená, že dáme větší jistotu nejenom občanům, aby se připravili na penzi, ale i státu z hlediska udržitelného financování, že budeme schopni investovat do své budoucnosti, ať už je to kvalitní dopravní infrastruktura, ať už je to vzdělání, že budeme reagovat na klíčové trendy současnosti, budeme investovat do důležitých energetických zdrojů, do podpory investic, které pomohou transformovat náš průmysl a udrží nás ve světové konkurenci.

Dámy a pánové, dnešní návrh je prvním krokem k tomu, abychom mohli představit celou vyváženou důchodovou reformu, a tato důchodová reforma je podstatným dílem našeho rozsáhlého plánu na modernizaci České republiky. Český stát strávil příliš mnoho času odkládáním starých problémů. Je čas na to, abychom tyto problémy konečně vyřešili a mohli se soustředit na budoucnost, protože času, ve kterém to můžeme stihnout a kdy máme šanci ty věci ještě napravit, neustále ubývá. Obracím se proto na všechny poslankyně a poslance této Poslanecké sněmovny, kterým záleží na tom, aby Česká republika v následujících dekádách hospodařila zodpovědně a udržitelně, aby tento návrh podpořili.

Děkuji vám.

Petr Fiala, předseda vlády

V návaznosti na výzvu vicepremiéra pro digitalizaci Ivana Bartoše, aby se probíhající veřejná diskuse kvůli útlumu používání rodných čísel přesunula mezi relevantní partnery ze státního i soukromého sektoru, se ve středu 7. června 2023 odehrál kulatý stůl s cílem pojmenovat rizika dopadu diskutovaného zákona o občanských průkazech. Vedle asociací bank a pojišťoven a zástupců resortů vnitra, spravedlnosti a financí se diskuse zúčastnili i členové poradního orgánu vlády NERV.

Na úvod setkání vicepremiér Bartoš zopakoval, že diskusi vnímá jako potřebnou, ale do určité míry vynucenou. Zároveň upozornil na dřívější nevyužité příležitosti k rozsáhlé debatě spadající do období vlády ANO. Odsuny zákona nepodložené žádnou jednoznačnou analýzou jsou podle něj zřejmě právě tím, co dojem urgence současné situace vyvolalo.

„Přestože tento zákon není v mé gesci a celá problematika se na mě tzv. svezla, jsem ochoten tuto debatu moderovat, aby se tentokrát k nějakému realistickému odhadu a následným krokům došlo. Vnímám obavy formulované soukromým sektorem, týkající se nákladů na implementaci změn vynucených zákonem, i argumenty a důvody na straně těch, kteří zákon připravovali. Je důležité poslechnout si všechny strany. Nikdo nestojí o to, aby začal platit zákon, na který nejsme připraveni,“ řekl.

Zákon o občanských průkazech, který útlum v zápisu rodných čísel v dokladech od 1. 1. 2025 nařizuje, je v gesci Ministerstva vnitra. Jeho vznik se datuje do období vlády ODS. Autorem legislativy o rodných číslech je Zdeněk Zajíček, nynější předseda Hospodářské komory, který se jednání také účastnil. V úvodu seznámil účastníky s okolnostmi a důvody, se kterými byl zákon navržen a schválen, a připomněl, že jeho hlavní princip, tedy ochrana osobních údajů, je stále platný.

V jádru legislativy je ochrana osobních údajů. S tímto ohledem byly už v roce 2012 vytvořeny Základní registry (největší státní databáze), které rodná čísla nevyužívají. V průběhu let se spekulovalo jak o možnosti nechat pro účely soukromého sektoru jako identifikátor číslo občanského průkazu, tak o aktuálním systému bezvýznamových identifikátorů. Zajíček konstatoval, že by nemělo být předmětem sporu, zda naplnit princip zákona, ale vždy je možnost hledat cesty a řešení, které nejlépe vyhoví všem.

Bezvýznamový identifikátor, který má podle současné podoby zákona v užití rodné číslo postupně nahradit, zmenší riziko zneužití, narušení soukromí nebo krádeže identity. I podle stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů spočívá hlavní riziko v tzv. profilování občana v systémech a evidencích. Rodná čísla jako taková se nicméně neruší, ani nedojde k tomu, že by si občané museli nové identifikátory pamatovat. Cílem je postupný útlum užití, kdy občan bude identifikován z jiných údajů, typicky jménem, datem narození nebo bydlištěm.

Zástupci České bankovní asociace, České asociace pojišťoven a dalších subjektů zopakovali obavy, že přechod na bezvýznamové identifikátory bude znamenat značné investice do informačních systémů. Investice je podle nich v současné ekonomické situaci neefektivní a zatěžující. Zároveň upozornili na chybějící legislativu v souvislosti s insolvenčním rejstříkem a s procesy dotýkajícími se opatření proti výnosům z trestné činnosti (tzv. AML povinnosti). Otazníky podle nich panují také u konkrétní podoby technického řešení a souladu s budoucí legislativou k eWallet.

Vicepremiér Bartoš následně shrnul dílčí nedostatky na straně státu, o kterých je informován (nedořešený insolvenční rejstřík, implementace u zdravotních pojišťoven, exekuční rejstřík) a vyzval zástupce jednotlivých odpovědných resortů, aby se k těmto problémům vyjádřili. Jak ředitel Vokáč z Ministerstva vnitra, tak náměstek Bulíř z Ministerstva financí potvrdili, že se na procesních i legislativních překážkách pracuje, ale není možné garantovat, že budou vypořádány do nástupu účinnosti zákona.

Ve volné diskusi opakovaně padlo vyjádření shody nad nutností nového vhledu do dopadů zákona, potřeba zhodnocení očekávaných nároků na straně státu i soukromníků i pochvala nad tím, že se takto otevřená diskuse se všemi dotčenými stranami nyní vede. Zároveň se často objevoval názor, že řádné zhodnocení stojí čas a zřejmě by si vyžádalo alespoň roční odklad účinnosti zákona.

Vicepremiér Bartoš závěrem poděkoval za přínosnou diskusi a připomněl, že hodlá dodržet svůj závazek dodat vládě stanovisko k 1. červenci. To se bude odvíjet od informací, které si od účastníků kulatého stolu vyžádal do dvou týdnů. Šlo o souhrn konkrétních dopadů zákona od zástupců finančních institucí, telekomunikací a Svazu průmyslu a dopravy (který se zaměří na dopady na malé i velké podniky), harmonogram chystaných kroků na straně ministerstev a zhodnocení časového souběhu legislativy eWallet od DIA. „Finální rozhodnutí ohledně případného odložení účinnosti zákona musí však udělat vláda,“ uzavřel Bartoš. 

Vláda se ve Vimperku setkala se zástupci krajů i starosty, 7. června 2023.