Dnešní nové volební programy politických stran paradoxně lákají na to, co už je navrženo v této novele zákona a mohlo být přijato. Tím je návrh, aby platy učitelů dosáhly do roku 2023 minimálně 130 procent průměrné mzdy.

Přitom všichni napříč politickým spektrem rádi skloňují, že priorita vzdělávání by měla být strategickou prioritou, ne pouze na jedno volební období. Pozitivní vývoj ve školství, který započala tato vládní koalice, je nyní zpochybněn. Paradoxně i její vinou.

„Návrh novely se z finančních důvodů stal nechtěným otloukánkem a stálým odsouváním směřuje do zapomnění, aby nebylo možné uvést, kdo má jeho nepřijetí na svědomí.

Jakékoliv argumenty o dalších neúměrných výdajích na podporu vzdělávání a učitelů neobstojí, protože ČR stále ještě patří ve srovnání se zeměmi OECD mezi ty, jejichž výdaje na vzdělávání jsou podprůměrné. Abychom byli průměrnou zemí, museli bychom vydat na vzdělávání o půl procenta více, tedy dalších 25 miliard korun. Přitom schválením novely zákona o pedagogických pracovnících by se výdaje v příštím roce zvýšily o 7,6 miliard,“ uvedl František Dobšík, předseda ČMOS pracovníků školství.

Jeho místopředsedkyně Markéta Seidlová varuje před názory, „že s tímto zákonem nepadá budoucí vývoj odměňování učitelů. Politici se totiž nechlubí tím, že když už budou zvyšovat platy ve školství, tak především se chtějí zaměřit na jejich nenárokové složky, nikoliv na tarifní platy.“