Předseda OS KOVO Roman Ďurčo: Z odborářů se stávají manažeři

OS KOVO získal po VIII. sjezdu nové výkonné vedení, v jehož čele stojí Roman Ďurčo, známý ocelářský odborový předák. V rozhovoru, který poskytl časopisu Kovák, rozvíjí své vize do budoucna a sdílí také největší výzvy, které nyní stojí nejenom před odboráři.
 
Pane předsedo, o vás je známo, že jste léta věrný jedné společnosti. Popište prosím váš kariérní vývoj.
V roce 1995, po absolvování vojenské základní služby, jsem nastoupil do společnosti Vítkovice Steel, tehdy to byla ještě státní firma. V této společnosti jsem dodnes, jsem členem dozorčí rady. V roce 1998 jsem nastoupil do odborové organizace jako úsekový důvěrník. Potom jsem převzal celý úsek ocelárny jako předseda dílenského výboru. Od roku 2012 jsem byl zvolen do závodního výboru jako místopředseda organizace a od roku 2015 jsem se stal předsedou odborové organizace ve společnosti Vítkovice Steel. S tím bylo spojeno i další působení v tomto regionu, kde jsme se sdružovali v odborové centrále, takže jsem vyjednával kolektivní smlouvu v šesti dalších firmách. Tam se začal odehrávat můj příběh, který mě vynesl do čela hutnické odvětvové sekce. Díky tomu, že jsem se angažoval v odborech
v hutním průmyslu, který navazoval na hutnickou odvětvovou sekci, které jsme byli naše společnost členem, si mě kolegové vybrali do svého středu.
 
Na to je navázaná další struktura, Rada sekcí. V některých oborech v OS KOVO působí sekce, které Rada sekcí zaštiťuje. Má na starosti automobilový průmysl, hutní, metalurgický, školáky, letecký… Kolegové si mě opět vybrali jako předsedu, takže jsem přebral agendu všech sekcí, z toho vyplývá i mé působení ve strukturách Industriall. Stal jsem se členem výborů pro ocel, pro železné kovy a pro sociální dialog. Díky tomu bych chtěl do OS KOVO přinést průmyslový pohled. Jsem z Ostravy a nerad moc dlouho mluvím, radši mluvím krátce a jdu na věc, samozřejmě je v tom trochu nadsázky. Jsem ráznější, nemám
rád hodinové debaty o ničem, aby se nakonec rozhodlo úplně jinak.
 
Jaké jsou vaše vize v OS KOVO?
Chtěl bych, aby byl Odborový svaz KOVO pořád největší, abychom si udrželi členskou základnu, ne-li ji rozšiřovali, to je priorita a měla by být pro každého předsedu, když někde působí. Děláme to pro lidi, bez nich to nepůjde. Chci, abychom byli finančně stabilní a abychom nebyli závislí na členských příspěvcích, protože už dnes nedosahují stoprocentního naplnění rozpočtu, takže musíme být šikovní, peníze investovat a musíme si vydělat na provoz celého svazu. Chtěl bych, aby o nás bylo hodně slyšet. V minulosti nebyl odborový hlas OS KOVO tak slyšet, jako je slyšet hlas ČMKOS, ale myslím si, že se nám to postupem podaří, že bude OS KOVO více vidět.
 
Co vás vedlo do odborů?
Tím, že jsem dělal v hutní společnosti, tak nejenom já, ale i kolegové kolem mě jsme chtěli přispět do toho mlýnku kolektivního vyjednávání. Podmínky měli oceláři docela těžké, chtěli jsme něco změnit – v kolektivní smlouvě, v právech zaměstnanců, v různý benefitech. Čerpali jsme i z jiných firem z okolí, informace jsme si předávali. Ne vždy jsme cítili, že kolegové z odborů dokážou získat ty výhody, které mají i v jiných ocelárnách. To byl prvotní důvod, chtěl jsem zlepšit pracovní podmínky. V odborech jsem se stal úsekovým důvěrníkem a začal jsem se starat o jednu směnu, dělali jsme na čtyři směny. Začal jsem se více zajímat o odborové dění, o to, jakým způsobem probíhá kolektivní vyjednávání, jakým způsobem se řeší, pokud se zaměstnanci stane bezpráví, když nedostane pořádné pomůcky BOZP.
 
Můžete porovnat pozici odborů v devadesátých letech a dnes?
Před rokem 1989 měly odbory silnější pozici, než mají teď, ale postupem času, jak se společnost vyvíjí, i odboráři se vyvíjejí. Ve velkých nadnárodních společnostech jsou odboráři členové národních a dozorčích rad společností a pomalu se z nich stávají manažeři. Dnes to dělají kluci, kteří umí jazyky, kteří musí být více angažovaní v ekonomice. Dřív to byla spíš politická funkce, dnes bych to přirovnal více k manažerské funkci.
 
Jaké úkoly jsou před OS KOVO?
Kromě udržení členské základny je před námi spousta výzev. Firmy se dnes nacházejí v těžké situaci, zároveň i zaměstnanci, týká se to všech, všichni platíme energie. To, jak je vysoká inflace a ceny energií, to nás ohromně omezuje. Pokud si firmy nedokáží vydělat na energie svými výrobky, ani lidé nebudou schopni splácet energie ze svých výplat. Pro mě je úkolem zabezpečit zaměstnance, abychom pokryli co možná největší díl inflace při kolektivním vyjednávání, dále tlačit na vládu, aby něco dělala a pomohla ochránit občany i český průmysl. Všichni mají méně zakázek, musí omezovat částečně výrobu, protože ceny se mnohonásobně zvedly a oni nejsou schopni to pokrýt z vlastních nákladů. Máme velké obavy a beru to jako velkou výzvu.
 
Jste Ostravák. Jak nesete stěhování do Prahy, které je spojené s výkonem této funkce?
Byla by to pro mě změna, kdybych začal úplně od nuly, ale tím, že jsem byl v sekcích a ve výborech, jsem byl často v Praze. Takže to plynule přešlo v to, že zde budu trávit mnohem více času. Není to úplně zásadní. Prahu mám rád a líbí se mi. Jinak bych sem nešel.
 
 
 
 
 
  • Zdroj: OS KOVO, Kovák