Vážené kolegyně, vážení kolegové,
prožíváme druhou vlnu pandemie a společnost sevřely obavy a strach. Pověstné světélko na konci tunelu zatím nevidíme. Naši pozornost strhává nepřetržitá záplava informací, s jejichž obsahem, významem a hodnotou si média, která nám je s gustem nonstop servírují, hlavu moc nelámou. A pokud se jimi necháme vláčet, budeme se potácet od pocitu beznaděje k panice, hrůze a zase zpět.
Nepomáhají nám ani naši volení političtí lídři, kteří nejsou schopni se v mimořádné situaci domluvit na přechodném klidu zbraní. Politické elity – vládní i opoziční – vyzývají ostatní občany k odpovědnosti a samy selhávají. A aby toho chaosu nebylo málo, vidíme, jak se v mediálním prostoru vzájemně překřikují medicínské kapacity a odborníci různých lékařských i nelékařských oborů. Výsledkem je zmatek, veřejnost neví komu věřit. A tak se není co divit, že se mezi lidmi šíří spekulace, že se nemocní s jinými chorobami nejen bojí případné hospitalizace, ale i návštěvy lékaře. Jaká míra zoufalství společnost zachvátila, pochopíme, když v liduprázdném parku, nebo zanedlouho možná i někde v panenské přírodě zahlédneme vystrašeného občana s rouškou na tváři a v rukavicích. Vypadá to, že jsme kolektivně ztratili soudnost a přicházíme o poslední zbytky zdravého rozumu.
A k tomu všemu jsme k 28. říjnu, v den výročí samostatnosti, který by pro naši zemi a její občany měl být jakýmsi posvátným symbolem suverenity a vůle ke svobodě, dostali od vlády zákaz nočního vycházení. Musíme se izolovat ve svých bytech, domech nebo i ubytovnách. Statisíce zaměstnanců musí den co den za těchto podmínek pracovat, aby se pošramocená ekonomika nezhroutila. V rodinách s dětmi k tomu ještě přistupuje učení z domova, návyky, které mají děti získat pravidelnou výukou ve škole, se zcela vytrácí a izolací od kamarádů trpí možná víc než dospělí.
Za této situace není snadné zachovat chladnou hlavu, přestože právě to v tuto chvíli potřebujeme ze všeho nejvíc. Zkusme se znovu spolehnout na svůj vlastní zodpovědný úsudek. Vím, že odboráři zodpovědnost a zdravý úsudek mají, protože nikdy neztratili kontakt s reálným životem a musí řešit skutečné problémy. Navíc je spojuje vědomí soudržnosti a principy solidarity. To vše mi dává odvahu věřit, že jako odbory dokážeme ustát i tuto nelehkou dobu.
Buďme zodpovědně opatrní na své zdraví, vyžadujme to od všech ostatních a nedejme si od zaměstnavatelů a politiků neodůvodněně snižovat mzdy a zasloužené benefity. Zaměstnanci jsou páteří ekonomiky. Ekonomika nestojí na politicích, měnících postoje podle potřeby, ani na miliardářích, jejichž vliv závisí na vaší práci. Nejvíce ze všeho teď záleží na vás, vašich schopnostech a vaší vzájemné solidaritě.
Jaroslav Souček
Předseda OS KOVO