Projev byl přednesen v angličtině, jedná se o překlad do českého jazyka.

Debata o budoucnosti Evropy již jistou dobu běží. Obávám se však, že v ní někdy zapomínáme na to, proč Evropská unie vlastně vznikla. Jejím cílem bylo zaručit evropským občanům mír a prosperitu.

Někdy mám pocit, že v poslední době ženeme integraci kupředu, aniž bychom přesně věděli kam a s jakým cílem.

Pokud chceme vybudovat silnou Evropu, musíme být trpěliví. Zbrklá rozhodnutí mohou EU ohrozit. Ani Řím nebyl postaven přes noc.

Musíme především zajistit, aby naši občané věděli, kam Evropa směřuje, a byli s tímto směřováním srozuměni. Bohužel si nemyslím, že by se to nyní dělo. Proto vítám projekt občanských konzultací navržený Emmanuelem Macronem. Podobné konzultace by měly být trvalé. Česká republika má bohaté zkušenosti s občanským a sociálním dialogem. Na tom budeme i nadále stavět.

Je nicméně pravdou, že EU jako taková nemůže komunikovat s občany bez členských států. Bez členských států nebude mít legitimitu. Taková je skutečnost. Projekty jako „spitzenkandidaten“vedou k opačným výsledkům, než si jejich autoři přáli. Občané očekávají, že Evropská komise zůstane nestranným arbitrem, který pomáhá členským států nalézat kompromis. To je důvod, proč například princip „spitzenkandidaten“ Unii odcizuje občanům, paradoxně prohlubuje demokratický deficit a narušuje institucionální rovnováhu.

Potřebujeme silnou a jednotnou Evropu. Měli bychom se proto na prvním místě zaměřit na zachování toho, čeho jsme již dosáhli. Je třeba to konsolidovat a dále rozvíjet.

Prohlubme vnitřní trh a jeho čtyři svobody, které jsou hlavním zdrojem prosperity v Evropě. Posilněme naši konkurenceschopnost v digitální éře. Zajistěme bezpečnost prostřednictvím důsledné obrany našich vnějších hranic a obhajováním zájmů našich občanů a Evropy jako celku ve světě. Řešme konflikty v našem okolí dříve, než se stanou hrozbou pro bezpečí našich občanů.

V poslední době se však místo toho, abychom bránili a prosazovali naše místo ve světě, hádáme o zbytečnostech. Dva roky rozděluje Evropu téma povinných relokačních kvót. Přitom, i kdyby všechny země přijaly maximální množství migrantů podle kvót, dotkne se to pouhých dvou procent příchozích. Kvůli těmto dvěma procentům, která situaci nevyřeší, riskujeme budoucnost evropského projektu. To je šílenost.

Nikdo nechce blokovat dobrá řešení pro Evropu. To není v ničím zájmu. Už nikdy se nesmí opakovat krize prázdné židle ze šedesátých let. Lucemburský kompromis z roku 1966 byl pak reakcí na tento vypjatý moment v historii evropské integrace. Dnes samozřejmě nejsme ve stejné situaci. Odchodem od stolu nikdo nehrozí, ale princip je přeci jen podobný. Pokud nechceme evropský projekt rozklížit, musíme rozhodnutí dotýkající se těch nejdůležitějších zájmů členských států přijímat jednomyslně na úrovni předsedů vlád.

Potřebujeme si pro budoucnost jasně definovat strategii, podle které se budeme řídit. Jen tak bude moci Unie konat soustředěně a efektivně. Přesně k tomu účelu podle Lisabonské smlouvy slouží Evropská rada. Využijme ji naplno!

Neztrácejme čas zbytečnostmi. Naši globální partneři a konkurenti na nás nebudou čekat. Buďme jednotnější a navenek silnější.

Andrej Babiš, předseda vlády