Drahé energie táhnou české podniky do ztrát, masivní propouštění ale letos nejspíš nehrozí. Stát přišel s pomocí až na poslední chvíli, takže firmy začaly hledat cestu z krize po svém – třeba návratem k teplu z lehkých olejů nebo přesunem výroby do Ameriky. „České firmy jsou nejlepším příkladem toho, že nelze čekat, až s problémem pomůže stát,“ říká Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, v rozhovoru pro Lidové noviny. Přinášíme vám exkluzivní přepis celého rozhovoru, který vyšel v Lidových novinách v pátek 13. ledna 2023.

* LN: Loňský rok byl pro podniky z hlediska cen energií a dalších nákladů náročný. Jaký bude podle vás ten letošní?

Loňský byl hodně těžký a ten letošní nebude o moc lehčí. Navzdory snaze České národní banky je inflace stále velmi vysoká, mnohem vyšší než v eurozóně. Firmám se zdražují vstupy, čelí nedostatku dodávek a narušeným dodavatelským řetězcům. Málokdo si dokázal představit, že i rok 2023 tím bude poznamenaný. Typickým příkladem je automobilový průmysl, stále bojující s nedostatkem čipů a teď i s drahými energiemi.

* LN: Vláda nakonec přišla s částečnou pomocí, například zastropuje ceny energií i velkým podnikům. Pomůže to?

Ano, i když jen částečně. Evropské vlády přijaly množství podpůrných opatření, která situaci v průmyslu zklidnila. Přesto budou firmy zápasit s podobnými důsledky jako domácnosti.

* LN: To znamená?

To znamená, že i když mají zastropováno, budou za energie platit několikanásobně víc než v minulosti, stejně jako domácnosti. Většina by to měla zvládnout, ale pro některé méně ziskové podniky to může být vážný problém. Veliký strach máme také z nových rizik, jako je zhoršení obchodních vztahů mezi Evropskou unií a Spojenými státy v souvislosti s americkým protekcionářským opatřením Inflation Reduction Act (od ledna platný zákon o snižování inflace, který de facto masivně zvýhodňuje americké firmy oproti dovozu, který je například u automobilů z EU velmi významný – pozn. red.). Ten může ohrozit důležité a v souvislosti s válkou na Ukrajině ještě důležitější spojenectví mezi Amerikou a Evropou.

* LN: V čem konkrétně?

Evropě hrozí přesun firem do USA, aby vyšly vstříc tamní regulaci a mohly být považované za domácí výrobce s přístupem k veřejné podpoře. Navíc hrozí, že navzdory podpůrným vládním opatřením na evropské i národní úrovni budou mít naše firmy v porovnání se Spojenými státy stále mnohem dražší energie.

* LN: Jak velké je to riziko?

Velké. Pokud bychom skončili pouze u podpůrných opatření a neřešili příčiny vysokých cen energií, ohrožovalo by to naší dlouhodobou konkurenceschopnost. Je potřeba pokračovat v hledání optimálního řešení decouplingu (oddělení vzájemného ovlivňování cen plynu a elektřiny – pozn. red.) a diverzifikovat poskytovatele energií, od kterých nakupujeme, ať už je to Skandinávie, severní Afrika, nebo arabský svět. A v neposlední řadě také zahájit společné nákupy surovin. Což jsme měli dělat už dávno a je dobře, že nás k tomu krize konečně donutila.

* LN: Jinak by firmy v Evropské unii omezily výrobu a přesunuly ji do Ameriky?

To se už děje. I v České republice máme firmy, které kvůli cenám energií část výroby přestěhovaly do Spojených států. Za plyn tam platí desetinu toho, co v Evropské unii. Zkrátka, letošní rok může být pro naše podniky lehčí než ten loňský, ale jsou tu hrozby, které kdyby se zhmotnily, tak může být i hůř…

* LN: Co naopak podnikům letos život ulehčí?

U energií se snad dokážeme vyhnout tak extrémním cenovým výkyvům, které jsme zažili loni, než se EU dokázala dohodnout na celoevropských opatřeních, která opravdu pomáhají. I to, že se konečně našlo řešení pro velké podniky, nejen pro domácnosti a malé a střední společnosti. Hlavní plus však vidím v tom, že firmy nepanikaří, berou situaci do svých rukou a úspěšně si pomáhají samy.

* LN: Nejsou to jen výjimečné případy?

Nejsou. Firmy teď sice kvůli zdražování vstupů nebo klesající poptávce nemají peněz nazbyt, ale když nějaké peníze mají, tak je investují. A podle našeho posledního průzkumu je investují v první řadě do snižování energetické náročnosti a obnovitelných zdrojů energie.

* LN: Což je logické. Dělají to tak i domácnosti. Kdo může, instaluje na střechy solární panely, pořizuje tepelná čerpadla, omezuje spotřebu…

Přesně tak. U investic do obnovitelných zdrojů energie (OZE) a jejich výstavby je ale obrovský problém se schvalovacími procesy. Už několik let chceme po vládě jejich zásadní zjednodušení. Chceme rozvoj komunitní energetiky a podobně. Energetická krize teď pomohla k tomu, že se věci pohnuly, vláda je k podobným návrhům vstřícnější a to je dobře. Doháníme v tomto ohledu velké zpoždění, které jsme nabrali za západní Evropou poté, co se u nás kvůli námi špatně nastaveným dotacím staly OZE sprostým slovem.

* LN: Pomáhají si tuzemské podniky i nějakým jiným způsobem?

U firem vidíme i návrat k technologiím, které v posledních letech tolik nevyužívaly, třeba lehké topné oleje (LTO). Mnoho našich členských firem investuje do přechodu z plynu na LTO, například výrobce nemocničních lůžek Linet. Velké společnosti, konkrétně třeba Wienerberger, se snaží budovat vlastní infrastrukturu na využití dodávek zkapalněného zemního plynu LNG, pro který jsou schopné jezdit do vzdálených terminálů a pak ho ve svých závodech využívat. Některé firmy jdou pod tlakem vysokých cen tak daleko, že přesouvají směny na noc, kdy je elektřina levnější.

* LN: Předpokládám ale, že zásadní je zastropování cen, byť s určitými limity oproti domácnostem a ne pro všechny firmy…

Samozřejmě. To, že se nám na konci roku, doslova už v hodině dvanácté podařilo s vládou domluvit na garancích cen elektřiny a plynu, je pro firmy důležité. Umožní jim to plánovat a vyhnout se extrémním cenovým výkyvům, jež řadu firem ohrožovaly. Z průzkumů mezi našimi firmami jsme zjistili, že dvě třetiny našich členů měly ceny elektřiny a plynu fixované do konce loňského roku. K novým kontraktům se nebyly schopny dostat, protože potřebovaly tak obrovské množství energií, že dodavatelé jim takový objem nebyli schopni garantovat, anebo jen za neúnosné ceny. S vládou domluvené zastropování je proto pro firmy důležité. Umožní jim to vyhnout se řešením, jako je masivnější propouštění, ke kterému muselo už několik podniků loni sáhnout.

* LN: Nevadí vám a těm podnikům, že sousední Německo má cenový strop pro firmy o poznání nižší než my v Česku? Což je pro české podniky značná konkurenční nevýhoda…

Je potřeba říct, že v případě velkých firem se nebavíme o klasickém režimu zastropování, jaké mají domácnosti a malé a střední firmy. Velké firmy musí splnit několik podmínek, aby na něj mohly dosáhnout. Není na celou spotřebu a do neomezené výše. Jedná se v podstatě o kombinaci národních parametrů a celoevropského Dočasného krizového rámce. Ten má jasná a nepřekročitelná pravidla, která jsou stejná pro všechny členské země EU. Aby mohly velké firmy podporu využít, budou se muset vejít do limitů stanovených evropskými pravidly veřejné podpory.

* LN: A to nějak eliminuje ten problém s horší konkurenceschopností oproti Německu?

To eliminuje riziko, že by bohatší státy mohly svým firmám pomáhat více než chudší státy těm svým. My jsme při jednání s vládou kladli velký důraz na to, aby podpora byla opravdu srovnatelná se zahraničním. Především se státy, jejichž firmy představují konkurenci našim podnikům. Bylo potřeba, aby si vláda uvědomila, že Česko je v EU v době energetické krize jednou z nejzranitelnějších ekonomik. Jsme nejprůmyslovější ekonomikou v Evropě, velkých a energeticky náročných firem máme více než většina ostatních. Což je v kombinaci s téměř nejdražší elektřinou a plynem v Evropě opravdu smrtící koktejl. Kdyby nebyl ze strany státu nebo podniků vyřešený, tak by se letos dostalo mnoho firem do vážných existenčních problémů.

* LN: Kdyby nedošlo ke sjednocení parametrů podpory pro velké podniky v rámci celé EU, tak by si svá vlastní pravidla stanovily jednotlivé státy. To by situaci zhoršilo?

Ano, podobně jako při covidu, kdy jednotlivá národní opatření často komplikovala společná řešení pandemie. Státy by mohly pomáhat svým ekonomikám bez ohledu na důsledky svých kroků pro ostatní země. Obětí by byli ti slabší, kteří na podporu své ekonomiky, například kvůli vyprázdněné státní kase, jako je ta naše, nemohou svým podnikům tolik pomoci. To se do značné míry podařilo odvrátit.

* LN: Proč myslíte?

Protože se sice správně upozorňuje na to, že v Německu podpora pro velké firmy vychází na strop 130 eur za megawatthodinu elektřiny a 70 eur u plynu…

* LN: Zatímco v Česku budou velké firmy platit cenu až do jejího stropu ve výši zhruba 200, respektive 100 eur za megawatthodinu…

Ano, ale pak se musíte také dívat na ostatní parametry. Ty zas vycházejí v náš prospěch. Němci stropují jen spotřebu do 70 procent průměrné spotřeby minulých let, u nás je ta hranice 80 procent. Pak jsou tam další podmínky, které příjemce podpory musí splnit. Německé firmy to mají například navázané na závazek udržení zaměstnanosti a další podmínky, zatímco české firmy to nemají. A protože se jedná o podporu podle celoevropského Dočasného rámce, tak celková částka podpory, kterou jednotlivé firmy mohou od státu získat, je pro všechny v Evropě stejná. Je to těch maximálních 150 milionů eur. Tím by mělo být zajištěno, aby si členské státy veřejnou podporou svých podniků nemohly navzájem ubližovat. A zvýhodňovat své podniky oproti těm za hranicemi.

* LN: Takže české velké podniky nejsou ohledně cenového stropu oproti těm německým znevýhodněné?

Jsme klidnější, než jsme byli loni, ale s definitivním hodnocením ještě počkáme až poté, co bude německý návrh detailně představený veřejnosti. A až to samé udělá česká vláda, která má detaily parametrů schválit do konce ledna. Teď to vypadá, že některé parametry bude mít lepší Německo, jiné parametry budou lepší u nás. Ale maximální výše podpory na jednu firmu by měla být všude stejná.

* LN: Podnikům se tedy nezhorší možnost konkurovat?

Hrozí nám něco trochu jiného. To, že český průmysl začne pomalu ztrácet konkurenceschopnost vlivem toho, že kvůli vysokým cenám energií tady nebudou od zahraničních matek do českých dcer přicházet nové výrobní projekty a nové investice. Jednotlivé koncerny mají takzvané koncernové ligy, ve kterých mateřské firmy vyhodnocují u svých zahraničních dcer každý měsíc kromě personálních nákladů také náklady na energetiku. České firmy, které spadají pod zahraniční koncerny, už v cenách energií svítí hodně červeně. A hrozí, že matky jim přestanou posílat projekty a peníze na investice. Přestaneme se rozvíjet a začneme přicházet o práci. Tohle nám stále ještě hrozí – hlavně pokud se nepodaří snížit dlouhodobě ceny energií a v zemích jako Španělsko, Portugalsko nebo už zmiňované Spojené státy budou ceny o mnoho nižší.

* LN: Česko má stále nejnižší míru nezaměstnanosti v EU. Hrozí její větší nárůst?

Výraznější propouštění hrozilo na konci minulého a začátku letošního roku. Pokud by se situace na trhu s energiemi nezlepšila, docházelo by nadále k extrémním cenovým výkyvům. Kdyby nevznikla společná evropská opatření a firmy si nebyly schopné pomoci samy, vlády se neshodly na podobě pomoci pro velké firmy… V tuto chvíli to vypadá, že se většímu propouštění dokážeme vyhnout. Podle našeho posledního průzkumu avizuje propouštění deset procent z 11 tisíc našich členských firem. Jedná se v naprosté většině o podniky z energeticky náročných oborů.

* LN: Nabízí se srovnání s ekonomickou krizí v letech 2008 a 2009…

To je věc, která mne zaujala. I české firmy byly tehdy velmi tvrdě postižené, přesto nijak výrazně nepropouštěly. Ptal jsem tehdy našich členů, proč si neuleví tím, že by zaměstnance propustili? Říkali, že si uvědomují, že by ty lidi, až krize pomine a bude třeba zase nastartovat zakázky, už nezískali zpátky. Anebo jen za obrovské peníze. A podobné je to i dnes.