Plán Evropské komise na snížení energetické závislosti EU na Rusku je důležitým krokem správným směrem, ale není dostatečně ambiciózní. Unie by měla zvážit také zákaz dovozu, píše generální ředitelka inovační komunity EIT Climate-KIC Kirsten Dunlopová.

Zhruba polovina ruského rozpočtu pochází z vývozu fosilních paliv. Kromě toho se Rusko spolu s Kazachstánem a Uzbekistánem podílí na více než polovině světové těžby uranu a všechny jaderné reaktory, které se po roce 2019 začaly stavět mimo Čínu, mají ruského dodavatele. Není třeba dodávat, že režim Vladimira Putina je silně závislý na vývozu energetických surovin, aby mohl financovat svoji vládu a udržovat své vojenské operace.

Zároveň čtyři pětiny všech nových výrobních kapacit elektřiny uvedených do provozu v roce 2020 byly založeny na obnovitelných zdrojích energie, a tato rychlá expanze představuje pro ruskou ekonomiku velkou hrozbu. Ruské hospodářství založené na fosilních palivech ještě více oslabí skutečnost, že zlevnily i baterie, což znamená, že elektromobily v rychle rostoucí míře nahrazují spalovací motory. V bateriích lze také skladovat elektrickou energii, kterou lze využít místo plynových turbín k pokrytí špiček ve spotřebě.

Pokud se levná elektřina z obnovitelných zdrojů využívá také k výrobě vodíku a dalších paliv v době, kdy je dostatek větru nebo slunce – a tím se vyrovnává elektrická soustava –, lze nahradit další ropu a plyn. Těmto možnostem je v EU a v různých průmyslových strategiích přikládána vysoká priorita. Ve Švédsku vidíme ekologické podniky, jako jsou Hybrit a H2 Green Steel, které nahrazují uhlí vodíkem. Vidíme také rychlý rozvoj větrných turbín, rychle rostoucí průmysl baterií, plány na výrobu leteckých i lodních paliv z kogeneračních zařízení.

Navzdory rychlému rozvoji elektřiny z obnovitelných zdrojů, elektrifikaci dopravního sektoru a průmyslovým projektům upřednostňujícím různé druhy obnovitelných zdrojů je EU stále silně závislá na fosilních palivech. Dováží přibližně 90 % plynu a 100 % uranu, které potřebuje k výrobě energie, a jejím hlavním dodavatelem je Rusko. Hodnota ruského vývozu energie do EU se při dnešních cenách pohybuje v řádu 1 miliardy eur denně!

A přestože jsou příjmy z energie pro ruskou ekonomiku – a pro její ozbrojené síly – životně důležité, sankce se zatím na energetický sektor příliš nezaměřily. Americký prezident Joe Biden to vyjádřil takto: „Chceme poškodit ruskou ekonomiku, ale omezit škody na našich vlastních ekonomikách.“ Tento postoj se může zdát rozumný, ale je rozporuplný v tom, že právě příjmy z energetiky jsou pro Putina předpokladem, aby mohl pokračovat ve válce – zejména proto, že významné devizové rezervy Ruska jsou blokovány jinými sankcemi.

Mnozí tvrdí, že EU by byla velmi tvrdě zasažena, kdybychom přestali od Ruska kupovat plyn. A to může být pravda. Domníváme se však, že navzdory obtížím by právě tento typ sankcí mohl Putinovu válku skutečně tvrdě zasáhnout. Pokud by byl dovoz plynu omezen – nebo alespoň výrazně snížen –, Putin by přišel o významnou část příjmů, z nichž financuje svou agresivní válku.

Evropská komise již představila plán na snížení energetické závislosti na Rusku, což je důležitý krok správným směrem. Nepovažujeme ho však za dostatečně ambiciózní. Komise chce dovoz snižovat postupně a do konce roku dosáhnout snížení o 70 %.

Tato válka však probíhá již nyní. A musí být ukončena hned.

Analýzy think tanku Bruegel a nová zpráva energetické agentury IEA ukazují, že již nyní existují podmínky pro to, aby se země EU vyrovnaly s velmi výrazným snížením dovozu plynu z Ruska – ano, dokonce se zákazem tohoto dovozu.

Zásoby plynu a uranového paliva v EU jsou v současné době značné. Je také možné zvýšit dovoz zkapalněného plynu z USA nebo Blízkého východu a část ruského dovozu nahradit plynem ze zemí jako Alžírsko a Norsko. Současně je třeba přijmout opatření k omezení poptávky – prostřednictvím efektivity průmyslového využití, snížení teploty v domácnostech vytápěných plynem, omezení cestování a nahrazením plynu při výrobě energie mimo jiné ropou a biopalivy.

Vzhledem k tomu, že důsledky by byly nerovnoměrně rozděleny mezi jednotlivé země a domácnosti v Evropě, vyžadovala by taková iniciativa solidární přerozdělení energie a dalších zdrojů v rámci Evropy.

Podobné akce jsou možné již nyní a Putina by tvrdě zasáhly. Pokud by se ruská vojska stáhla, mohl by se obnovit dovoz a tok peněz, což by bylo výhodné jak pro Rusko, tak pro EU. Pokud by však válka pokračovala, potíže s dodávkami energie by byly příští zimu velké. Zásoby plynu by byly vyčerpány a možnosti nahradit ruský plyn dovozem z jiných zemí jsou omezené.

Válka však zuří již nyní. Omezením dovozu energie by Evropa ukázala, že svou podporu Ukrajině myslí vážně, i kdyby to mělo vést ke značným obětem. Znamená to však, že musíme také projevit vytrvalost.

Krátkodobá opatření a oběti proto musí být spojeny s racionalizací, obnovou a rozšířením výroby elektřiny v Evropě. Zelená dohoda pro Evropu předepisuje rozsáhlé renovační práce týkající se starých obytných budov – zajišťuje lepší komfort i celkovou rentabilitu – v kombinaci s výměnou plynových kotlů za tepelná čerpadla. Navrhuje také rozsáhlé rozšíření větrné energie – nejlépe na moři – v severní Evropě a investice do solární elektřiny v jižní Evropě. Předpokládají se také rozsáhlé investice do technologií skladování, včetně zeleného vodíku. To vše může být rozšířeno a urychleno, aby se kompenzovala závislost na ruském plynu. Nová německá vláda se již rozhodla snížit svou závislost na ruské energii.

Mnozí jistě chtějí snahy, jako je ta, kterou navrhujeme my, označit za příliš obtížné. Pak je ale třeba si položit otázku, zda oběti, jejichž cílem je vyprázdnit Putinovu pokladnu, nebudou dnes mnohem menší než ty, které by si jinak vyžádalo vojenské přezbrojení našich společností – a případné použití těchto vojenských sil k potlačení nových agresí vedených Putinem.

Putin má dnes za svými vytrvalými pokusy ovlivňovat veřejné mínění a dění v západních demokraciích dva silné zájmy: vytvářet politické rozpory a zdržovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

Západní demokracie čelí těžké zkoušce. Ukažme, že demokratické rozhodování může z takové zkoušky vyjít vítězně.

Pokud v EU tuto výzvu zvládneme obratně – zastavením  ekonomických toků do Ruska, omezením využívání ruské energie a rychlým vybudováním účinného systému dodávek energie z obnovitelných zdrojů v Evropě –, učinili jsme také svůj díl práce pro to, abychom zabránili riziku nezvládnutelných rychlých klimatických změn.

Oběti, které naši občané přinesli, by neměly být podceňovány, ale jsou zanedbatelné ve srovnání s tím, čím jsou nuceny procházet desítky milionů Ukrajinců v důsledku Putinovy nevyprovokované agresivní války.