Rozvojová spolupráce z pohledu podniků středoevropské země, zasažené post-covidovou krizí a dopady války na Ukrajině, má dvě roviny přístupu. Jsou to aktuálně probíhající programy, ale také budoucí perspektiva poválečné obnovy ukrajinských regionů. 

Odhlédneme-li od současné pomoci Ukrajině, jak finanční, tak materiální, ČR se stále snaží pomáhat i jiným rozvojovým zemím. Proto je vhodné podívat se dál do budoucnosti, kdy bude naše ekonomika nabírat na obrátkách a zároveň reagovat na mnohé změny, které zmíněné krize přinášejí. Změny životních i podnikatelských podmínek přicházejí pozvolna a jsou nevyhnutelné.

Principy mezinárodní spolupráce a podpory rozvoje partnerských zemí jsme úspěšně zvládli. Naučili jsme se jak prostředky nevyhazovat oknem, dokonce i podpora partnerského podnikání přinesla něco málo pozitivních příkladů. Svaz průmyslu v posledních deseti letech svými aktivitami mnohokrát podpořil směřování od pustého utrácení veřejných prostředků v rozvojové pomoci k rozumným finančním strategiím.

Zatím sledujeme zprávy o konfliktu na Ukrajině, ale zároveň je potřeba zvážit a připravit se na poválečnou obnovu země. A to včetně obnovy podnikatelských aktivit.

Minulé programy obnovy konflikty zasažených zemí byly úspěšné také proto, že výraznou část prostředků vynaložily různé státy ze svých rozpočtů zejména ve spolupráci s podnikatelským sektorem. Například v programu Obnovy Balkánu byla ČR velmi aktivní a mnohé firmy se na obnově dlouhodobě podílely.

Organizační a projektové zkušenosti byly posléze využity také v Iráku, například v energetice. Přestože jsme jako stát nebyli ještě členskou zemí EU, rozsah spolupráce s ostatními státy EU byl významný.

Programy obnovy Ukrajiny jsou již debatovány na různých úrovních. Pro ČR to znamená zahrnout téma do aktivit v rámci letošního předsednictví EU. Obnovit není nutné jen obytné budovy a infrastrukturu, poškozeny byly také výrobní podniky, služby a částečně zemědělská produkce od výroby, zpracování až po export. Už dnes je možné odhadnout, že to bude zároveň znamenat přínos pracovních míst a ekonomický rozvoj. Nabízí se mnoho otázek ve vztahu k české ekonomice. A bude záležet především na nás, jak se v detailech k řešení odpovědí postavíme. Každopádně, v obecné rovině, už dnes je jasné, že vyčkávací taktiky se nevyplatí.

Jako jedno z doposud opomíjených východisek z ustálených exportních a importních vazeb je příležitost konečně využít dlouhodobě vytvářené výstupy projektů české zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS), financovaných z našich veřejných prostředků i částečně z evropských rozvojových fondů. Většina partnerských zemí české ZRS se orientuje na zemědělskou produkci, na těžbu nerostných surovin a jejich základní zpracování. Otázkou zůstává, zda je EU, jako sdružený partner s mnoha ochranářskými pravidly, ještě pro tyto země a jejich podniky zajímavá.

Na zasedání Rady pro ZRS Ministerstva zahraničních věcí ČR, kde se hodnotila dosavadní pomoc neziskového sektoru i státních institucí Ukrajině, zazněla také úvaha o možném uspořádání dárcovské konference pro budoucí program Obnovy Ukrajiny. Měla by být jednou z mnoha, která programu URP přispěje. (Ukraine Reconstruction Program). Také v Plánu ZRS na rok 2023 jsou určité předpoklady pro realizaci obnovy Ukrajiny v rovině nástrojů, které budou moci být propojeny s obdobnými nástroji EU a dalších substantivních donorů – jde zejména o program Finanční nástroje ZRS a o nový nástroj na podporu kybernetické bezpečnosti. MZV také zvažuje připravit dárcovskou konferenci s programem atraktivním pro dárce i potenciální investory. Zde už bude debata o formě unijních institucionálních pobídek i vyhlídek na návratnost investovaných prostředků.

Dosavadní výrazná podpora Ukrajině vytváří důležité vazby. Jsou nezištné v pravém slova smyslu, ale české firmy se zájmem o přítomnost na jejím trhu zde také mají v mnoha ohledech velké příležitosti. Přestože ještě nelze kvantifikovat rozsah škod a potřebných prostředků na jejich nápravu, obnova v tomto smyslu neznamená vrátit zpět vše, co bylo zničeno, ale navázat na celkový vývoj, přetržený ruskou agresí. Celosvětový dopad válečného konfliktu přinese zpětně různé a nenávratné změny také pro Ukrajinu, avšak měly by zákonitě vést k jejímu rychlejšímu rozvoji.

Obecně se tedy není třeba obávat budoucnosti. Změny budou výzvou nejen pro Ukrajinu a naše podniky, ale zcela jistě se rýsují i nové dodavatelsko-odběratelské vztahy, z dnešního hlediska převratné. Jak bude reagovat vlivem těchto změn pracovní trh, to ukáže čas.